Tvůj příběh Příběhy jiných Poradíme Anketa Soutěž
Úvod > Tvůj hlas > Poradíme

Do této poradny nám můžeš napsat anonymně o čemkoliv, co tě trápí. Pokud hledáš radu a nevíš na koho se obrátit, my ti pomůžeme.  Radovan a Michal ti po poradě s právničkami zodpoví tvoje dotazy. Tak nečekej až vyrosteš a napiš nám teď hned. Pokusíme se ti odpovědět co nejdřív.
Nikdo jiný kromě tebe tuto konverzaci neuvidí.

Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů.
www.fondnno.cz  a www.eeagrants.cz

captcha  Opište kód z obrázku:

Jak je to s penězi z brigády?

Ahoj,

začal jsem si vydělávat na brigádě a ředitelka po mně chce doložit kolik, že prý mi z toho může část strhnout. Je to pravda?

Lukáš

Odpověď

Tvá ředitelka má pravdu. Podle zákona ředitel může dítěti uložit povinnost podílet se finančně na tzv. příspěvku na úhradu péče, pokud dítě má vlastní pravidelný příjem v určité výši (viz níže). Vlastním pravidelným příjmem dítěte může být výplata z déletrvající brigády, sirotčí důchod,  přídavek na dítě v případě, že je vyplácen vám a ne domovu i zaplacené výživné, které na vás mohou platit rodiče.

Výši příspěvku na měsíc aktuálně určuje nařízení vlády č. 460/2013 Sb., a to:

-        1 113,- Kč pro děti do 6 let;

-        1 503,- Kč pro děti od 6 do 15 let a

-        1 742,- Kč pro děti starší 15 let a mladé dospělé.

Pokud jsi už dospělý, tak výši příspěvku může ještě ovlivnit to, jestli je domovu, v němž žiješ, na Tebe vyplácen přídavek na dítě.  Pokud je přídavek vyplácen přímo Tobě, zvyšuje se stanovená výše příspěvku o 30% - činí tedy 2 265,- Kč.

Pokud budeš mít další pravidelné příjmy (např. výplata z dlouhodobé brigády), bude muset ředitelka vždy sledovat jejich výši a platit budeš jen v případě, že Tvoje pravidelné příjmy budou vyšší než polovina stanovené výše příspěvku. To znamená, že uvedená čísla vydělíš dvěma a získáš částku, která tvoří hranici pro to, abys musel vůbec něco platit.

Pro výši vaší spoluúčasti na příspěvku navíc existuje omezení – odvádět domovu ze svých pravidelných příjmů budete muset pouze to, co převyšuje takto stanovenou polovinu. Částka určená ředitelem nikdy nesmí být vyšší, než nařízením upravená výše příspěvku.

Určitě je důležité vědět, že ředitel by vám povinnost podílet se na úhradě příspěvku uložit rozhodnutím, proti kterému se můžeš do 15 dnů odvolat.

Pokud bys měl pocit, že si Tvoje ředitelka nepočíná správně, můžeš se obrátit na ombudsmanku, a to prostřednictvím zvláštní e-mailové adresy, určené speciálně pro děti: deti@ochrance.cz, anebo jí můžeš zavolat na telefonní číslo: 542 542 888. Více informací o tom, jak ombudsmanka postupuje a v čem Ti může pomoci nalezneš zde: http://deti.ochrance.cz/ .

za tým právní poradny, 

Anička a Kamča

Je přidělení kapesného nějak vázáno na pochybení?

Ahoj,

v našem dětském domově nám udělují čárky za naše pochybení, např. pokud nemáme uklizený pokoj, nebo se nepřezujeme, a podle toho nám pak přidělují kapesné. Je to takhle v pořádku?

Bětka

Odpověď

Odpověď na Tvou otázku je trochu komplikovanější, protože zákon tu není zcela jasný a je jej potřeba vyložit především s ohledem na základní principy, které by vychovatelé a ředitel měli v přístupu k vám respektovat. Výše kapesného je určena nařízením vlády (konkrétně se jedná o nařízení č. 460/2013 Sb. a můžeš si ho najít zde, kdybys chtěla: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/ ). Konkrétně je výše kapesného tedy stanovena takto:

-        40 až 60 Kč, jde-li o dítě do 6 let věku;

-        120 až 180 Kč, jde-li o dítě od 6 do 10 let věku;

-        200 až 300 Kč, jde-li o dítě od 10 do 15 let věku;

-        300 až 450 Kč, jde-li o dítě od 15 let nebo dospělého, který ještě v domově zůstává na smlouvu.

Zákon k tomu uvádí, že „kapesné se rozlišuje v jednotlivých případech podle výchovných hledisek stanovených vnitřním řádem zařízení“.  Důležité je tedy rozumět tomu, co jsou to „výchovná hlediska“.

A tu se tak trochu dostáváme k tomu „čárkovacímu systému“. Podobné čárkovací a bodovací systémy jsou dlouhodobě kritizovány, především ze strany ombudsmanky, která ve své zprávě z roku 2011 uvedla, že řada domovů užívá bodovací systém v různých podobách, přičemž „bodovací systém však může také představovat absolutně nefunkční soustavu zpodobněných norem či může fungovat jako zástěrka (schovávání se za body) osob přímo pečujících o dítě. V případě déle trvajícího problémového chování dítěte je dokonce kontraproduktivní, protože sám o sobě neřeší příčinu, ale následek chování dětí. Spíše nejsem příznivcem bodového systému, neboť sama hodnota výchovy leží v oblastech vztahových a sociálního učení vůbec.“

Výchovná hlediska, o kterých hovoří zákon, by tedy neměla vycházet z počtu čárek, ale především z vašeho věku a vašich potřeb. Cílem kapesného je vás především naučit hospodařit s penězi a tak by s ním mělo být také zacházeno. V případě, že nebude plnit své povinnosti, může Vám ředitel snížit kapesné jako formu opatření ve výchově. Jeho ukládání však má svá přesná pravidla, o kterých si můžeš přečíst v jiné části poradny.

Ze zákona tedy výslovně nevyplývá nepřípustnost „čárkování“ a odvozování výše kapesného na jeho základě, výkladem ji ale lze dovodit. Pokud bys chtěla toto téma ve vašem domově otevřít, možná by Ti s tím mohla pomoci právě ombudsmanka, na kterou se můžeš obrátit prostřednictvím zvláštní e-mailové adresy, určené speciálně pro děti: deti@ochrance.cz, anebo jí můžeš zavolat na telefonní číslo: 542 542 888. Více informací o tom, jak ombudsmanka postupuje a v čem Ti může pomoci nalezneš zde: http://deti.ochrance.cz/ .

Za tým právní poradny,

Anička

Můžou mi zakázat telefon?

Ahoj,

chci se zeptat – jedna holka v domově řekla, že jsem o vychovatelce řekla, že je kráva. Vychovatelé věří víc této holce než mně a dali mi opatření ve výchově – zákaz telefonu. Jak se můžu bránit?

Lucka

Odpověď

Chápu, že tato situace je pro Tebe velmi nepříjemná. Opatření ve výchově jsou svou povahou tresty – jejich původním smyslem bylo dát řediteli a vychovatelům nějaký nástroj, který by se přibližoval tomu, že i doma nám rodiče občas něco zakážou, nebo Tě naopak odmění. Jenže rodiče si toho mohou ve vztahu k dětem dovolit víc než vychovatelé a ředitel, protože ti musí být především profesionály. Z tohoto důvodu musí být při ukládání opatření ve výchově respektována některá základní pravidla, zvlášť pokud jsou ukládána jako forma trestu a nikoli odměny.

Jedním z nejdůležitějších je to, že každému dítěti musí být dána předem možnost se k chování, za něž Ti má být opatření uloženo, vyjádřit. V podstatě se jedná o možnost vše vysvětlit, obhájit se. V některých domovech je tato možnost dítěti dávána až poté, co už je o opatření ve výchově rozhodnuto, to je však špatný postup. Dítě musí mít možnost ještě konečný „verdikt“ nějakým způsobem ovlivnit a nikoli jej pouze okomentovat v případě, kdy už je rozhodnuto a nedá se s tím nic udělat.

Dalším důležitým pravidlem je, že ředitel v rámci opatření ve výchově může uložit pouze to, co mu umožňuje zákon, nikoli žádný jiný trest. Zákon přitom umožňuje v rámci opatření ve výchově uložit pouze:

-        odnětí výhody udělené rovněž v rámci opatření ve výchově, tentokrát však jako odměna (konkrétně se může jednat o: udělenou věcnou nebo finanční odměnu; zvýšení kapesného v rozsahu stanoveném zákonem; povolena mimořádná návštěva kulturního zařízení, vycházka, návštěva nebo přiznána jiná osobní výchova);

-        snížení kapesného v rozsahu stanovené zákonem;

-        omezení nebo zákaz trávení volného času mimo domov; maximální rozsah tohoto omezení nebo zákazu je stanovený ve vnitřním řádu domova;

-        odnětí možnosti účastnit se atraktivní činnosti či akce;

-        zákaz návštěv, s výjimkou Tvých rodičů a jiných Tvých blízkých osob a pracovníků sociálky, a to na dobu nejdéle 30 dnů následujících 3 měsíců.

Z tohoto výčtu vidíš, že ředitel Tvého domova Ti v rámci opatření ve výchově zakázal používat telefon. To totiž v rámci opatření ve výchově učinit nemůže. Telefon je důležitý komunikační prostředek, a proto i ombudsmanka zdůraznila, že dítě v dětském domově „má mít možnost používat svůj vlastní mobilní telefon a mít k němu v podstatě neomezený přístup. Lze samozřejmě zakázat používání mobilního telefonu během společných aktivit, v době nočního klidu apod.“

Posledním důležitým pravidlem je pravidlo přiměřenosti. Opatření ve výchově by svou závažností mělo odpovídat závažnosti Tvého chování, za které je ukládáno. Jinými slovy, je zakázáno, aby ředitel děti trestal nepřiměřeně.

V případě, že máš za to, že ředitel pochybil při ukládání opatření ve výchově, což se ve Tvém případě stalo při nejmenším tím, že Ti zakázal používat telefon, můžeš se obrátit na ombudsmanku. Kontaktovat ji můžeš prostřednictvím zvláštní e-mailové adresy, určené speciálně pro děti: deti@ochrance.cz, anebo jí můžeš zavolat na telefonní číslo: 542 542 888. Více informací o tom, jak ombudsmanka postupuje a v čem Ti může pomoci nalezneš zde: http://deti.ochrance.cz/ .

Za tým právní poradny

Anička

Jaká jsou pravidla dovolenky u rodičů?

Dobrý den,

ráda bych se zeptala, jakými pravidly se řídí dovolenky u rodičů. Můžou mi je vychovatelé zakázat, třeba když si nebudu plnit svoje povinnosti?

Dáša

Odpověď

Dovolenky u rodičů jsou důležitou součástí pobytu v domově. Jejich smyslem je zajistit, že si se svými rodiči udržíš kontakt. Z tohoto důvodu podléhají poměrně vysoké míře ochrany a domov do nich nemůže jen tak zasahovat.

O dovolence rozhoduje ředitel na základě žádosti. Je dobré vědět, že tuto žádost nemusejí podat jen Tvoje rodiče, ale můžeš to udělat i ty sama. Ředitel je povinen vyžádat si stanovisko sociálky (orgánu sociálně-právní ochrany dětí) a tímto stanoviskem je vázán. Když je stanovisko vyhovující, pobyt u rodičů Ti prostě povolí. Když je zamítavé, dovolenku Ti zakáže. O tom ale musí vydat rozhodnutí, proti kterému máš právo se odvolat ke krajskému úřadu, a to ve lhůtě 15 dnů.

Důležité je také vědět, že stanovisko sociálky by se mělo soustředit pouze na to, zda Tvoji rodiče zvládnout se o Tebe v průběhu dovolenky postarat tak, aby Ti s nimi bylo dobře a aby Tě nevystavili nějakému ohrožení. Rozhodně by nemělo vycházet z toho, jak si plníš povinnosti v domově. Dovolenku nelze využívat ani jako odměnu ani jako trest. To je špatný přístup, který kritizovala i ombudsmanka.

V případě, že máš pocit, že Tvůj domov nepostupuje v otázce dovolenek správně, můžeš ombudsmanku kontaktovat, a to buď prostřednictvím zvláštní e-mailové adresy, určené speciálně pro děti: deti@ochrance.cz, anebo jí můžeš zavolat na telefonní číslo: 542 542 888. Více informací o tom, jak ombudsmanka postupuje a v čem Ti může pomoci nalezneš zde: http://deti.ochrance.cz/ .

Za tým Právní poradny,

Anička

Kdy mi může teta zakázat návštěvu?

Příběh: Jednou se za mnou přijela podívat kamarádka z Prahy, která cestou do dětského domova zmokla, navrhla jsem jí, ať jde se mnou dovnitř, že se může usušit a dát si čaj. Zeptala jsem se vychovatelky, zdali si mohu přivést kamarádku dovnitř, že ji nechci nechávat venku čekat v dešti. Vychovatelka naštěstí souhlasila. Nechat čekat v dešti návštěvu by nebyl dobrý krok. Další den, však nic nebylo v pořádku, bylo mi vyčteno, proč jsem kamarádku vzala dovnitř, když se to u nás v děcáku nedělá. Od té doby nemůžu nikoho přivést do dětského domova, prý to byla pouze výjimka. Nevím, proč to je u nás tak, v rodině se také navštěvují kamarádi a to jsme tzv. 3 rodinné skupiny.

Alena

Odpověď

Dobrý den Aleno,

u návštěv se rozlišuje, jestli dítě v domově nebo jiném ústavním zařízení, navštěvují rodiče nebo jiní příbuzní (tzv. osoby blízké), anebo kamarádi a jiné osoby. Vaše právo na návštěvy a jakýkoli kontakt se svými rodiči a jinými příbuznými je velmi silné. Domov dokonce musí aktivně vytvářet podmínky pro vytvoření a udržování Vašeho kontaktu s rodinou a příbuznými, a to i ve formě návštěv přímo v domově. Toto právo dokonce nikdo ze zařízení nemůže ani žádným způsobem omezit. Ředitel domova může pouze zakázat nebo přerušit návštěvu rodičů a jiných příbuzných v případě, že by se chovali nevhodně a nepříznivě na Vás působili. K tomu by ale mělo docházet pouze ve výjimečných případech. Veřejná ochránkyně práv upozorňuje na to, že domov by návštěvám ze strany rodičů a jiných příbuzných neměl vytvářet další nepřiměřené překážky, jako je např. povinnost se předem ohlásit. Samozřejmě je třeba respektovat určitý denní režim dítěte a např. čas, kdy je dítě ve škole, ale domov by měl vždy udělat maximum, aby kontakt dítěte s rodiči a příbuznými byl co nejširší.

U návštěv kamarádů a dalších osob už platí trochu odlišná pravidla. Máte právo přijímat i návštěvy jiných osob, než jsou jejich rodiče a jiní příbuzní. Podmínkou je, že o tom bude informovaný vychovatel (není však nutný jeho souhlas). V případě, že byste porušovala své povinnosti, mohou Vám být tyto návštěvy (nikoli však návštěvy rodičů a jiných příbuzných) zakázány. Zákaz však v období 3 měsíců nesmí přesahovat 30 dnů. Porušením Vašich povinností přitom nutně nemusí být špatné známky ve škole, pokud se v rámci možností snažíte připravovat. Vychovatel poté ještě může návštěvy jiných osob než rodičů a příbuzných zakázat v případě, kdy by taková návštěva ohrožovala Vaše zdraví nebo bezpečnost.

Návštěva kamaráda nebo kamarádky v domově tedy není ze zákona brána jako výjimka, jak píšete, ale jako Vaše právo. To zdůraznila i veřejná ochránkyně práv, která zdůraznila, že dítě má široce stanovené právo přijímat návštěvy a domov by mu měl spíše poskytovat podporu.

Pokud máte s realizací Vašeho práva na návštěvy ve Vašem domově problémy, doporučujeme se obrátit na veřejnou ochránkyni práv. Ta může situaci začít řešit sama. Veřejná ochránkyně práv má vytvořené stránky speciálně určené dětem http://deti.ochrance.cz/ se zvláštní e-mailovou adresou deti@ochrance.cz a telefonním číslem 542 542 888, které jsou určené pouze dětem. Zde si můžete přečíst, jak veřejná ochránkyně práv při řešení Vašeho případu bude postupovat. Případně můžete kontaktovat i státního zástupce, který dohlíží nad dodržováním zákonů ve vašem domově. I on je oprávněn ředitele upozornit, že takovýto postup neodpovídá zákonu, a žádat, aby ředitel přestal zákon porušovat. V některých domovech je kontakt na státního zástupce vyvěšen třeba na nástěnce.

S pozdravem za poradnu
Anička

Doporučení Vteřiny poté

Vteřina poté doporučuje, aby byla rodičům, příbuzným a přátelům dětí poskytnuta možnost návštěvy. Protože dětský domov je instituce, která se snaží co nejvíce přiblížit k rodině (např. rodinné skupinky apod.), Vteřina poté doporučuje, aby se i v této oblasti rodině, kde jsou návštěvy přátel povoleny, přiblížila.

Zdroje

Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních

  • § 20 odst. 1 písm. n) – právo na návštěvy rodičů a osob blízkých (typicky příbuzní)
  • § 20 odst. 1 písm. o) – právo přijímat návštěvy dalších osob, tedy i kamarádů
  • § 21 odst. 1 písm. e) – právo ředitele zakázat návštěvy jiných osob, než jsou rodiče a osoby blízké, v rámci opatření ve výchově 

Zpráva veřejné ochránkyně práv ze systematických návštěv zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy z roku 2011

Kdy mi teta může zakázat vycházky?

Příběh: Když jsem byl mladší, vycházky byly pro mne tabu. Neměl jsem kam chodit, neměl jsem kamarády. Když jsem si jich pár kamarádů našel a chtěl jsem jít na vycházku, tak jsem dostal zákaz, protože jsem dostal pětku z matematiky, která mi opravdu nešla. Často mne mrzelo, když šli moji kamarádi večer na diskotéku, tak jsem musel být do 10 hodin v děcáku i přes to, že mi bylo 17 let. Když jsem se začal stýkat se slečnou, tak jsme se vídali málo, protože jsem se s ní potkával cestou ze školy, a tudíž jsem přišel později do dětského domova a dostal zákaz vycházek na týden, s čímž jsem nesouhlasil. Chyba byla samozřejmě na mé straně, ale neměl jsem jak zavolat paní vychovatelce, protože jsme nemohli mít v tu dobu mobilní telefony. Kdybych měl u sebe mobilní telefon, mohl jsem zavolat paní vychovatelce a sdělit jí, že přijdu později. Štvalo mne, že jsme museli ze školy hned do dětského domova.

Odpověď

Dobrý den Ondro,

podle zákona má každé dítě starší 7 let právo opustit samostatně dětský domov nebo jiné zařízení (výjimkou jsou děti, které mají uloženou ochrannou výchovu). Právo na vycházku je však podle zákona podmíněno souhlasem pedagogického pracovníka (vychovatele). Souhlas však není to samé co schválení - vychovatel nemůže jen tak říct, že vycházku zakazuje, ale sám musí respektovat určitá pravidla.

Dětský domov nebo jiné zařízení Vás musí podporovat v navazování kontaktů a k trávení svého volného času mimo zařízení v přirozeném prostředí (venku, s kamarády na hřišti, kroužky). Zároveň má péče domova odpovídat individuálním potřebám dítěte. Měla by tak pro Vás platit podobná pravidla jako u dětí, které vyrůstají v rodině. Velkou roli bude hrát Váš věk a vyspělost. Vychovatel tak v konkrétním případě nemusí souhlas udělit, pouze pokud k tomu má důvod, např. pokud dítě nemá splněny povinnosti do školy (přípravu). I v těchto případech je však třeba postupovat přiměřeně s ohledem na věk a vyspělost dítěte – větší prostor dbát na přípravu bude u mladších dětí. Čím je však dítě starší, tím víc je na jeho odpovědnosti se do školy připravovat samostatně. Úkolem vychovatelů bude v těchto případech spíše prevence zanedbávání přípravy do školy.

Neudělení souhlasu vychovatelem však může být překážkou samostatné vycházky pouze v jednotlivých případech. Pokud by omezení vycházek mělo trvat delší dobu, lze jej dítěti uložit pouze jako tzv. opatření ve výchově, o kterém rozhoduje vždy ředitel zařízení. Důležité ale je, že takové omezení nebo zákaz může být dítěti uložen opravdu pouze v případě prokázaného porušení jeho povinností. Špatný prospěch ve škole neznamená vždy porušení povinností. Při určování toho, jestli dítě porušuje své povinnosti, nebo ne, není až tak důležité, jakou dostane známku, ale jeho přístup k přípravě do školy.

Dále je důležité, že opatření ve výchově ve formě omezení nebo zákazu vycházek, může trvat pouze po omezenou dobu, kterou ředitel stanoví. Ředitel přitom nemůže překročit maximální možnou délku stanovou vnitřním řádem domova. Do vnitřního řádu domova můžete nahlédnout a ověřit si, že domov neporušuje vaše práva.

Dětský domov musí mít také nějaká vnitřní pravidla svého fungování. Takovým pravidlem může být např. stanovení večerky. To nemusí odpovídat situaci dětí z rodin, které se v případě, že už jsou starší, mohou např. v pátek nebo v sobotu na diskotéce zdržet delší dobu. Domov i dítě, resp. mladistvý, by se měli snažit hledat nějaký rozumný kompromis a způsob řešení, které mladistvému do určité míry umožní účastnit se aktivit společně se svými vrstevníky za alespoň trochu srovnatelných podmínek a které by příliš nenarušilo chod domova.

Je ještě nezbytné zdůraznit, že všechno, co bylo výše uvedeno, se týká pouze dětí, kterým byla nařízena ústavní výchova. Pro děti s uloženou ochrannou výchovou platí jiná pravidla. Ty právo na samostatné vycházky nemají, mají právo pouze na vycházky s doprovodem. Samostatné vycházky jim mohou být přiznány za odměnu rozhodnutím ředitele, opět prostřednictví m opatření ve výchově.

Pokud máte pocit, že jste nepřiměřeně omezováni v možnosti opouštět domov, můžete se obrátit na veřejnou ochránkyni práv. Ta může situaci začít řešit sama. Veřejná ochránkyně práv má vytvořené stránky speciálně určené dětem http://deti.ochrance.cz/ se zvláštní e-mailovou adresou deti@ochrance.cz a telefonním číslem 542 542 888, které jsou určené pouze dětem. Zde si můžete přečíst, jak veřejná ochránkyně práv při řešení Vašeho případu bude postupovat. Případně můžete kontaktovat i státního zástupce, který dohlíží nad dodržováním zákonů ve vašem domově. I on je oprávněn ředitele upozornit, že takovýto postup neodpovídá zákonu, a žádat, aby ředitel přestal zákon porušovat. V některých domovech je kontakt na státního zástupce vyvěšen třeba na nástěnce.

S pozdravem za poradnu
Anička

Doporučení Vteřiny poté


Vteřina poté doporučuje, aby byl systém nastaven tak, aby umožnil dítěti prodloužit si vycházku, v případě, že se nestíhá vrátit v domluvený čas. Řešit danou situaci by se dalo mobilními telefony, u kterých je pořizovací cena poměrně nízká - okolo 300Kč. Dítě by tak mohlo oznámit, že se vrátí později. Tím by se zabránilo komplikacím, popřípadě trestům. Toto či podobné řešení by jistě vedlo k větší svobodě dětí. Částečně by se zamezilo i zneužívání vycházek jako nástroje k trestání dětí.

Zdroje

Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních

  • § 20 odst. 1 písm. p) – právo dítěte na vycházky 
  • § 21 odst. 1 písm. c) – právo ředitele opatřením ve výchově vycházky dítěte omezit nebo zakázat

Zpráva veřejné ochránkyně práv ze systematických návštěv zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy z roku 2011

Proč za námi jezdí na návštěvu sociálka?

Příběh: Pamatuji si, jak každým rokem za mnou jezdívala sociálka a vždy mi pokládala tu samou otázku: "Jak se máš?" a nadále pak ještě rozvinula své dotazy o další otázky typu: Co škola? Máš nějaké zájmy? Odpověděl jsem jí obyčejnou frází. "Dobře". Přičemž jsem věděl, že by mohlo být lépe, ale věděl jsem, že by z toho byl malér. Zpětně když na tuto situaci vzpomínám, nevěděl jsem, že tím mohu něco změnit. Nevěděl jsem, že funkce sociálky je důležitá. Pro mě to byla jen další návštěva, která se přijela podívat do děcáku. Teď již vím, že opak byl pravdou.

Radek

Odpověď

Dobrý den Radku,

úloha sociálky neboli orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“), je opravdu důležitá. Musí chránit nejlepší zájem dítěte a jeho práva. Jeho povinností je navštěvovat děti, které jsou umístěné v dětském domově nebo v jiném ústavním zařízení nikoli jednou za rok, ale každé tři měsíce. Každé tři měsíce by měl navštívit i rodiče tohoto dítěte. Veřejná ochránkyně práv upozorňuje na to, že OSPOD ne vždy tyto své povinnosti plní, avšak v takovém případě porušuje své zákonné povinnosti.

Tyto pravidelné návštěvy pracovnice nebo pracovníka OSPOD sledují hned několik účelů. OSPOD by měl předně působit jako kontrola toho, že práva dětí nejsou ze strany ústavu porušována. Za tímto účelem pravidelně dětský domov navštěvuje ještě státní zástupce a na kontrolu může přijet i Česká školní inspekce nebo právě Veřejná ochránkyně práv. Na všechny tyto orgány se můžete v případě, že se v zařízení vyskytnou problémy, sami obrátit. Aby pracovnice nebo pracovník OSPOD mohli tento svůj úkol plnit, mají právo i povinnost promluvit si s dítětem o samotě a nahlížet do jeho dokumentace.

Vedle toho je úkolem OSPOD dbát na to, aby umístění dítěte v ústavu netrvalo delší dobu, než je nezbytně nutné. I k tomu slouží pravidelné návštěvy dětí i jejich rodičů. OSPOD by měl plánovat pomoc rodině a zprostředkovávat jednotlivé kroky, které je potřeba udělat, aby se dítě mohlo vrátit domů. Zároveň má možnost obracet se na soud s návrhy, např. na zrušení ústavní výchovy, nebo přemístění do jiného zařízení.

Pokud OSPOD neplní své povinnosti, je možné si na něj stěžovat. V takovém případě je nejlepší kontaktovat veřejnou ochránkyni práv. Ta může situaci začít řešit sama. Veřejná ochránkyně práv má vytvořené stránky speciálně určené dětem http://deti.ochrance.cz/ se zvláštní e-mailovou adresou deti@ochrance.cz a telefonním číslem 542 542 888, které jsou určené pouze dětem. Zde si můžete přečíst, jak veřejná ochránkyně práv při řešení Vašeho případu bude postupovat.

S pozdravem za poradnu
Anička

Doporučení Vteřiny poté

Vteřina poté doporučuje zvýšení návštěv pracovníků/pracovnic OSPOD bez dohledu zaměstnanců dětských domovů.

Zdroje

Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí – upravuje povinnosti OSPOD ve vztahu k dětem a jejich rodinám

  • § 30 zákona – povinnost minimálně jednou za tři měsíce navštívit dítě v ústavu

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – upravuje o

  • § 971 zákona – podmínky pro nařízení ústavní výchovy
  • § 972 zákona – zakotvení pravidla, že ústavní výchova nesmí trvat déle, než je nezbytně nutné; maximální doba trvání jsou 3 roky, poté soud musí ústavní výchovu v případě, že neexistuje lepší řešení, nařídit znovu novým rozhodnutím
  • § 973 zákona – povinnost soudu se minimálně jednou za 6 měsíců zabývat důvody trvání ústavní výchovy

Může dětský domov rozhodovat o všem, třeba i o našem volném čase?

U nás v Dětském domově vůbec nekoukají na to, co si děti myslí o rozhodnutích nebo různých věcech, které se nás týkají. Většinou jen řeknou „tohle si přečti a podepiš to“ a je jedno, jak je dítě staré nebo jestli chápeme, podepisujeme. Většinou nemůžeme ani nic říct. Třeba i trávení víkendů je v mnohých případech podle rozhodnutí tet, povinně se musíme účastnit programů a tak. Nelíbí se mi to, ráda bych víkend občas strávila u kamarádky nebo si třeba vybrala, co chci dělat po škole. Musíme opravdu dětský domov ve všem poslouchat?

Jitka

Odpověď

Dobrý den Jitko,

dítě má v každém případě právo nejen na to, aby bylo jednáno vždy v jeho nejlepším zájmu, ale také na to, aby jeho názor byl vyslyšen a brán v potaz v každém případě, který se ho týká. To platí tedy i pro trávení víkendů, účasti na programech atp. Je zřejmé, že z hlediska trávení volného času je nutné dělat jisté kompromisy; po domluvě s tetami byste však rozhodně měli mít možnost trávit víkend i mimo domov a mimo oficiální program, každé dítě starší sedmi let má právo na samostatné vycházky a souhlas by tety neměly dát jen ve výjimečných a odůvodněných případech (například pokud si nesplníte některé povinnosti). Co se týče praktiky s podepisováním rozhodnutí, tento postup je ze strany dětského domova nezákonný a navíc vede k velmi rizikovému chování - vždyť jedním ze základních pravidel, kterému bychom se všichni měli naučit co nejdřív je, nepodepisovat nic, co jsme si předtím nepřečetli. Je nutné, aby pracovníci dětského domova dítě vždy pečlivě seznámili s obsahem rozhodnutí nebo opatření, vysvětlili jeho důsledky a ujistili se, že jim dítě porozumělo. Musí také, jak je uvedeno výše, dítě vyslechnout a vzít v potaz jeho názor.
Pokud chcete situaci změnit, můžete proti rozhodnutí ředitele podat stížnost. Tu musíte podat písemně nejprve k rukám ředitelky. Pokud vaše stížnost nebude úspěšná u ředitelky, můžete ji poslat krajskému úřadu, který je nadřízeným ředitele domova. Stejně tak si o problému můžete promluvit se sociální pracovnicí, která by vás měla pravidelně (každé 3 měsíce) v domově navštěvovat.
Další možností je potom kontaktovat Veřejnou ochránkyni práv. Ten má specializovanou webovou stránku i mail pro děti (http://deti.ochrance.cz/, deti@ochrance.cz), kontaktovat ji můžete i na telefonu +420 542 542 888. Ochránce vám poradí, jak postupovat a může do vašeho dětského domova poslat i právníky, kteří paní ředitelce vysvětlí, jak by měla s ohledem na vaše práva postupovat.

S pozdravem za tým poradny,
Šárka

Doporučení Vteřiny poté

Vteřina poté doporučuje, aby dítě mělo přiměřeně ke svému věku možnost rozhodovat o opatřeních, která se jej týkají. V podobném duchu by mělo mít dítě možnost rozhodovat o svém volném čase, a to tak aby „režim“ zařízení nebyl nadřazen potřebám dítěte, a aby se dítě učilo samo o sobě rozhodovat a nést zodpovědnost.

Zdroje

Odkud pramení právo na trávení volného času mimo domov?
1. Podle zákona o výkonu ústavní výchovy (§ 20 odst. 1 písm. p) je vašim právem trávit čas samostatně mimo domov. Podle Veřejného ochránce práv by potom toto právo mělo být omezeno jen v konkrétně odůvodněných případech, a zásadně by měla vycházka být umožněna každodenně. Zpráva ze systematických návštěv školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, 2012, strana 83. Dostupné z http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/2012/2012_skolska-zarizeni.pdf

2. Podle stejného zákona v § 20 odst. 1 písm. j) máte poté právo vyjadřovat se k opatřením, která se vás dotýkají.

Mám právo na kontakt se svými sourozenci?

Je nás osm. Já a moje dvě ségry jsme ve stejném domově. Bráchu máme na jiný skupince, protože zlobil a prý jsme měli z děcáku cirkus, když jsme byli spolu. Další dva bráchy si někdo adoptoval, o nich nemáme žádnou zprávu. Kdoví, možná že se mají líp, než já. Blbý na tom je to, že já o nich nic nevím a oni o nás už vůbec. Nejstarší ségra je v jiném děcáku, není daleko, ale moc se nevídáme. Ani si ale nemáme co říct, tak mi to až tak nevadí. Ona mi pořád kecá do toho, jak bych měla žít svůj život. Co mě ale štve, je brácha, který musel z našeho děcáku odejít úplně, protože nadával tetám. Toho jsem neviděla už pár měsíců a hrozně mi chybí. Byli jsme si úplně nejblíže. Už se fakt těším, až budu mít osmnáct a budu ho moci navštívit.

Lucka

Odpověď

Dobrý den Lucie,

podle zákona je potřeba sourozence umísťovat společné vždy. Jakákoli výjimka musí být odůvodněná – např. ze závažných výchovných důvodů. Toto pravidlo je přitom nutné vykládat v tak, že by společnému umístění sourozenců musely bránit závažné okolnosti ve vývoji a vztazích mezi sourozenci (třeba časté násilí staršího sourozence vůči mladšímu). Na druhou stranu by vedení dětských domovů mělo respektovat přání sourozenců na možnost sdílet pokoj a být si nablízku. Například u mladších dětí si dobře dovedeme představit, že jim přítomnost staršího sourozence, ke kterému mají důvěru, může usnadnit usínání.
V případě, že nesouhlasíte s postupem dětského domova, máte možnost se na ředitele dětského domova obrátit se stížností. Pokud vám vedení tvrdí, že jejich jiný postup by byl v rozporu s vnitřním řádem, můžete požádat o možnost nahlédnutí do vnitřního řádu, případně můžete podat žádost o změnu vnitřního řádu. Stížnost i žádost musí být řádně vyřízeny i evidovány, v případě neúspěchu je poté možné se obrátit se stejnou stížností na krajský úřad, který je nadřízeným orgánem ředitele.
Pokud nechcete jít touto cestou a přesto byste rádi situaci změnili, můžete se obrátit na veřejnou ochránkyni práv. Ta Vám poradí, jak postupovat, může také poslat do Vašeho dětského domova právníka, který situaci zhodnotí, případně promluví s vedením. Emailová adresa, na které se dá podat váš podnět je deti@ochrance.cz nebo se dá zavolat na číslo 542 542 888. Více informací naleznete na http://deti.ochrance.cz/jak-se-na-ochrankyni-obratit/.

S pozdravem
Kamila

Doporučení Vteřiny poté

Pravidlo prioritního umisťování sourozenců do společných zařízení se nevztahuje na širší rodinu (bratrance a sestřenice). Často se objevuje putování dítěte za školou, která se nachází v jiném městě (a následné odtržení od sourozenců) a následné přemístění do jiného dětského domova (možné důvody: ušetření jízdného, problémy s dopravou, obavy ze ztráty kontroly nad dítětem při pobytu v internátu). Problém spočívá v tom, že není jasné vymezení toho, co je společné umístění (na pokoji, v rodinné skupině), objevuje se rozdělování dětí mezi skupiny. Dítě někdy nemá povědomí o sourozencích – neví, kdo jsou, nebo ani že jsou.
Doporučení Vteřiny poté: Je potřeba upřesnění termínu „společné umístění“, upřednostňování umístění sourozenců v rámci struktury ústavu a podpora kontaktu sourozenců při rozdělení.

Zdroje

Odkud pramení povinnosti každého dětského domova ve vztahu k sourozencům?
1. § 20 odst. 1 písm. d) a j) zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů – právo na společné umístění se sourozenci a právo vyjádřit svůj názor
2. Veřejný ochránce práv k rozdělování sourozenců ve své zprávě z návštěv dětských domovů uvádí: „Sourozenci by měli být umisťováni společně, pokud tomu nebrání skutečně vážné důvody, mezi něž však nepatří ani zdravotní postižení jednoho z nich. V případě, že dojde k rozdělení sourozenců, OSPOD a zařízení by měly aktivně činit veškeré kroky k zajištění pravidelného osobního kontaktu.“
Zpráva ze systematických návštěv školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, 2012, strana 60. Dostupné z http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/2012/2012_skolska-zarizeni.pdf

Musím vždy trávit čas jen podle tet a s dětmi z dětského domova?

Štve mě to, že pokaždé musím ze školy utíkat do domova, abych náhodou nepřišel pozdě a neměl průšvih u tety. Vždyť mám jenom chuť být se svými kámoši, nic hrozného se neděje. Prý ale není možné, aby oni nevěděli, kde jsem. Kdybych tak mohl tetě zavolat a říct ji, že prostě zůstanu o hodinu déle. Ale takhle to v našem děcáku nechodí. Co je úplně nejhorší je to, že ani jeden rok jsem nejel na konci školního roku na výlet se školou, prý nejsou peníze. No jo, ale jak to, že pokaždé všichni z děcáku chodíme do děcáckých táborů? Místo toho bych rád s kámoši ze třídy strávil týden někde mimo školy, ať nejsem pořád s dětma z děcáku.

Marek

Odpověď

Dobrý den Marku,

obecně by dítěti z dětského domova měl být umožněn co nejširší styk s venkovním světem a s dětmi, které žijí v rodinách. Důležité taky je, že ke každému rozhodování, které se vás týká, máte právo se vyjádřit a váš názor musí být brán v potaz; ředitel Dětského domova by tedy měl zohlednit to, že si přejete jet na tábor s kamarády ze třídy a ne s dětmi z dětských domovů. Důležité také je, že děti starší 7 let mají právo na samostatné vycházky. Ty sice podléhají svolení tety, ale zakázat by je měla jen ze závažných důvodů (například nesplnění některé povinnosti), a zcela jistě ne na delší dobu. Podle Veřejného ochránce práv by tak děti měly mít právo na samostatnou vycházku v zásadě denně. Lze chápat, že se tety o vás tety bojí, zkuste se tedy nejprve domluvit; například den předem s tetou vždy domluvit, že přijedete ze školy o hodinu později a hodinu skutečně dodržet.
Pokud se však domluvit nelze, můžete si i stěžovat. Více o tom, jak a kam podat stížnost naleznete zde. Druhou možností je kontaktovat Veřejnou ochránkyni práv, která vám poradí, jak postupovat, může váš případ přímo vyšetřit, případně poslat do vašeho domova právníky, kteří řediteli vysvětlí, jak s ohledem na vaše práva postupovat. Ochránkyně má specializovanou webovou stránku i mail pro děti (http://deti.ochrance.cz/, deti@ochrance.cz), kontaktovat ji můžete i na telefonu +420 542 542 888.

S pozdravem za tým poradny,
Šárka

Doporučení Vteřiny poté

Vteřina poté doporučuje, aby byly návštěvy dětem umožněny kdykoliv. Kontakt by neměl podléhat sankcím (a směřovat na rodiče, nebo dítě), administrativní procedura by měla být přizpůsobena schopnostem rodiče, případně by mu měla být poskytnuta podpora, administrativa nutná k uskutečnění kontaktu by neměla kontakt ztěžovat či zabraňovat mu a měla by primárně směřovat k podpoře kontaktu.
Umisťování sourozenců do jednoho zařízení společně, a v rámci zařízení do stejných skupin, musí být prioritou. Nejsilnějším argumentem pro zamezení těchto negativních jevů je skutečnost, že by se stát neměl podílet (a tím pádem podněcovat) na dalším rozvracení už tak poškozené rodiny a vztahů uvnitř ní.
Vteřina poté doporučuje, aby se děti účastnily co nejvíce aktivit s dětmi z běžného sociálního prostředí nikoli pouze s dětmi z dětských domovů.

Zdroje

Odkud pramení právo na vycházky?
Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy toto právo zakotvuje v § 20 odst. 1, písm. p). Podle Veřejného ochránce práv by potom toto právo mělo být omezeno jen v konkrétně odůvodněných případech, a zásadně by měla vycházka být umožněna každodenně.
Zpráva ze systematických návštěv školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, 2012, strana 83. Dostupné z http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/2012/2012_skolska-zarizeni.pdf

Můžu si nějak stěžovat na rozhodnutí ředitelky dětského domova?

V našem dětském domově po tom, co nastoupila nová ředitelka, máme po 6 měsících nové tety. Samozřejmě, že takhle si nejde vybudovat hezký vtah, když víme, že i tak za půl roku odejde. Předtím to bývalo úplně jiné. Co přišla nová ředitelka, vše je jinak a děti teď nemají osobu, které by mohly věřit. Za takový krátký čas to prostě nejde si zvyknout. I našim tetám se to nelíbí. Už jsme jako děti psali dopis paní ředitelce, že chceme naše tety zpět, ale na dopis neodpověděla. Argumentuje to tím, že si máme zvykat a že to tak musí být. Nevím komu to říct, aby se věci změnily k lepšímu.

Katka

Odpověď

Dobrý den Katko,

tento problém má z našeho pohledu dvě úrovně – problémem je jak časté střídání tet v domově, tak nemožnost dětí se ke změnám tet vyjádřit. Ústavní výchova by se totiž měla co nejvíce přibližovat rodinné péči a běžné domácnosti, pro kterou jsou vzájemné vztahy naprosto zásadní. Je nutné, abyste měli možnost navazovat funkční a důvěrné vztahy s vychovateli a vychovatelkami v dětském domově. Opak bychom mohli považovat za porušení respektu k právu na soukromý a rodinný život. Neméně důležité je však právo na to účastnit se rozhodování o věcech, které se vás dotýkají, právo na to, aby váš názor byl brán v potaz a také právo na to, aby změny a rozhodnutí, které se vás týkají, byly prováděny ve vašem nejlepším zájmu. Lze se domnívat, že paní ředitelka neměla jinou možnost, než zvolit postup, který zvolila. I v tom případě však bylo nezbytné, aby s vámi změny konzultovala a vysvětlila vám, proč nelze postupovat jinak. Pokud však jiná možnost existuje, je povinností paní ředitelky udělat vše proto, abyste si nemuseli každých šest měsíců na nové tety zvykat.
Pokud chcete situaci změnit, můžete proti rozhodnutí ředitele podat stížnost. Tu musíte podat písemně nejprve k rukám ředitelky. Pokud vaše stížnost nebude úspěšná u ředitelky, můžete ji poslat krajskému úřadu, který je nadřízeným ředitele domova. Stejně tak si o problému můžete promluvit se sociální pracovnicí, která by vás měla pravidelně (každé 3 měsíce) v domově navštěvovat.
Další možností je potom kontaktovat Veřejnou ochránkyni práv. Ten má specializovanou webovou stránku i mail pro děti (http://deti.ochrance.cz/, deti@ochrance.cz), kontaktovat ji můžete i na telefonu +420 542 542 888. Ochránce vám poradí, jak postupovat a může do vašeho dětského domova poslat i právníky, kteří paní ředitelce vysvětlí, jak by měla s ohledem na vaše práva postupovat.

S pozdravem za tým poradny,
Šárka

Doporučení Vteřiny poté

Vteřina poté doporučuje, aby byly děti přizvány k rozhodování o věcech, které se jich bezprostředně týkají. Děti by měly být přizvány k realizaci změn v dětském domově, měly by jim být vysvětleny, dán prostor pro diskuzi, vyjádření jejich názoru a otázky. Dítě by mělo být informováno, jak si může stěžovat a komu, jak bude se stížností nakládáno.

Zdroje

Odkud pramení právo vyjadřovat se k záležitostem v dětském domově a stěžovat si?
Toto právo zakotvuje zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy toto právo v § 20 odst. 1, písm. i). Podle stejného zákona a § 20 odst. 1 j) musí váš názor být brán v potaz a zohledňován při rozhodování o opatřeních, která se vás týkají.

Je v pořádku, že do mého pokoje mohou bez mého vědomí cizí lidé?

Bylo na každodenním pořádku, že se k nám někdo do domova přišel podívat na to, jak to tam máme. Bylo by mi to i jedno, kdyby nám nechodili do pokojů, to pak ani nevím, co si můžu nebo nemůžu nechat položené na skřínce. A vlastně tety by nám to i tak nedovolily. Prý aby ostatní neviděli, jaký máme v pokojíčku bordel. No ale to přeci nešlo o žádný bordel. Je normální každý den mít uklizeno, jako kdyby byla neděle, mít vyrovnané úplně všechny věci, jako bych ani na pokoji nebydlel? Hrozně bych si přál, abych měl pokoj úplně sám, ale hlavně, abych mi tam nikdo nemohl vstoupit, měl bych od něho klíč a mohl si ho polepit svými oblíbenými plakáty. Ach jo, takto se cítím jako v nemocničním pokoji.

Lukáš

Odpověď

Dobrý den Lukáši,

všichni, tedy i dětský domov, musí respektovat důstojnost dítěte i jeho právo na soukromí. Součástí těchto práv je přirozeně i právo na to, aby bez vašeho vědomí nikdo nepouštěl cizí lidi do vašeho pokoje, abyste na pokoji měli dostatečné soukromí, abyste měli dostupnou schránku nebo jiné bezpečné a uzamykatelné uložiště cenných věcí. Pro starší děti je poté s ohledem na důstojnost a právo na soukromí žádoucí i možnost si pokoj uzamknout, pro mladší je nezbytné zařídit alespoň oddělenou zásuvku, kde si mohou uchovat své osobní věci. Dítě má také právo na to, aby prostředí dětského domova co nejvíce připomínalo běžnou domácnost, s čímž souvisí například i možnost si pokoj zútulnit tak, aby se v něm žilo příjemně. Jako u mnoha oblastí je však tady nejefektivnější možností domluva s vychovatelem nebo vychovatelkou. V případě, že vychovatelka nebo vychovatel na domluvu nereagují, existuje několik možností. První je podat stížnost na podmínky v Dětském domově. Více o tom, jak podat stížnost zde.
Druhou je kontaktovat Veřejnou ochránkyni práv, která vám poradí a může váš případ přímo vyšetřit, případně může do vašeho dětského domova poslat i právníky, kteří paní ředitelce vysvětlí, jak by měla s ohledem na vaše práva postupovat. Ochránkyně má specializovanou webovou stránku i mail pro děti (http://deti.ochrance.cz/, deti@ochrance.cz), kontaktovat ji můžete i na telefonu +420 542 542 888.

S pozdravem za tým poradny,
Šárka

Doporučení Vteřiny poté

Vteřina poté doporučuje, aby dítě mělo chráněno svůj osobní prostor a bylo informováno v případě, že do pokoje někdo vstupuje. Vlastní prostor je důležitý pro pocit soukromí a bezpečí, které dítě odchodem z rodinného prostředí často ztrácí.

Zdroje

Odkud pramení právo na soukromí a důstojné podmínky?
Hlavním zdrojem je naše Listina základních práv a svobod (čl. 1 a 10). Dalším jsou mezinárodní dokumenty zakotvující lidská práva: například Úmluva o právech dítěte (čl. 16) nebo Evropská úmluva o ochraně základních práv a svobod (čl. 8). Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy, toto právo zakotvuje v § 20 odst. 1, písm. c).

Můžou mi dávat v domově antikoncepci, i když nechci?

Jednou nám ředitelka řekla, abychom starší dívky zůstali v jídelně, že se s námi potřebuje o něčem pobavit. Pak nám všem řekla, že budeme brát antikoncepci. To abychom neměli nečekaně děti, jako naše kámoška z děcáku, které se před měsícem narodilo mimčo. Neměli jsme moc prostor na to, abychom se zeptali, jestli to brát musíme, nebo ne. Ředitelky se bojí i tety, takže jsme věděli, že ani s jejich pomocí, nemůžeme počítat. Jednou za čas dostáváme injekci, já mám ale z injekce panickou hrůzu. Vždy když má dojít k další antikoncepci, je mi dva dny špatně. Nejvíc mě na tom štve to, že si to celé platím z kapesného. Já bych radši peníze ušetřila na něco jiného.

Marie

Odpověď

Dobrý den Marie,
je zcela nepřípustné, aby se dělo to, co popisujete. Nikdo vám nesmí nařizovat, zda budete brát antikoncepci či nikoliv, a nikdo vám bez vašeho souhlasu nesmí ani injekci s antikoncepcí podat. Takový postup je v rozporu s vaším právem na volbu zdravotní péče, na rozhodování o svém těle. Takový postup je protizákonný. Pokud se vám děje něco podobného, můžete se obrátit např. na veřejného ochránce práv a sdělit jim, že ve vašem domově existuje takováto praxe – plošná a nucená antikoncepce všem dívkám bez jejich souhlasu. Navíc, co se týče sexuální výchovy, o antikoncepci, o tom, co antikoncepce znamená, by si s vámi měl někdo ve vašem domově promluvit.

Ve vašem případě bude ale nejlepší, pokud se obrátíte na veřejného ochránce práv. Emailová adresa, na které se dá podat váš podnět je deti@ochrance.cz nebo se dá zavolat na číslo 542 542 888 a více informací naleznete na http://deti.ochrance.cz/jak-se-na-ochrankyni-obratit/. Ochránce vám poradí, jak postupovat, pošle do vašeho dětského domova právníky, kteří vedení vysvětlí, že každé dítě má právo na rozhodování o tom, zda bude či nebude brát antikoncepci (bližší informace k tomu, co po podání stížnosti ochránci bude následovat, naleznete zde: http://deti.ochrance.cz/co-se-bude-dit-s-mym-pripadem/). Případně můžete kontaktovat i státního zástupce, který dohlíží nad dodržováním zákonů ve vašem domově. I on je oprávněn ředitele upozornit, že takovýto postup neodpovídá zákonu, a žádat, aby ředitel přestal zákon porušovat. V některých domovech je kontakt na státního zástupce vyvěšen třeba na nástěnce.

S pozdravem za tým poradny,
Kamila

Doporučení Vteřiny poté

Vzhledem ke zvyšující se míře mladých maminek v rámci zařízení ústavní a ochranné péče, přistupuje vedení zařízení k opatřením, jako je povinná antikoncepce pro všechny dívky. Je běžnou praxí, že dané formě nepředchází detailní rozhovor s dívkami o negativních účincích antikoncepce.

Zdroje

Úmluva o lidských právech a biomedicíně, čl. 5
Tato mezinárodní úmluva zavazuje Českou republiku, aby nedovolila provádění lékařských zákroků bez toho, aby k tomu dal pacient souhlas. To znamená, že nikdo Vám nemůže aplikovat antikoncepci bez vašeho souhlasu a bez vysvětlení, co antikoncepce znamená.
Zákon o zdravotních službách – zákon č. 372/2011 Sb., § 31 a následující, potvrzují výše uvedené.

Musí s námi vychovatelé mluvit i o vztazích?

Na každém rohu poslouchám, jak jsou dnešní děti vyspělé a kolik toho na rozdíl od starších vědí. Pokud to tak je, tak asi jenom díky internetu, ale nevím, jestli je to tak správně. Já si připadám spíš zaostalá. Nevím třeba vůbec, jak se bavit o sexu, drogách nebo i o alkoholu. Když o něčem z toho začnu, tak se se mnou v domově nikdo bavit nechce. Myslím ale, že v rodině to bývá spíš normální. Pamatuju si, že moje starší ségra s mámou o takových věcech mluvila. Já se tenkrát ještě dost styděla. Vadí mi, že se s tetami o vztazích, sexu a dalších citlivých tématech nemůžu bavit. Mám pocit, jako by se nás to vůbec nemělo týkat a byli jsme v tom braný ne jako dospělý, ale jako trochu podřadný. Ale my se o tom bavit chceme. Pokud v domově nastane nějaký problém, že se kluci opijou nebo se kluk a holka dají intimně dohromady, způsobí to sice poprask, tvrdě se to potrestá, ale to je všechno - zase ticho po pěšině. Nikdo o tom dál nemluví. Je to škoda. Jak se pak máme naučit navazovat vztahy s jinými lidmi, většinou zkušenějšími, jak se máme vyhnout průšvihům nebo je umět řešit? Řeči na internetu a s kamarády mi někdy hlavu ještě víc zamotají. Zajímalo by mě, jestli vychovatelé tak nezúčastněně přistupují i ke svým vlastním dětem.

Eliška

Odpověď

Dobrý den Eliško,
nevím, jak přistupují v otázkách vztahů a sexuální výchovy vychovatelé ke svým dětem, ale co se týče dětí v domově, mají povinnost s vámi o těchto věcech mluvit. Tato povinnost vychází i ze Standardů kvality péče o děti ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče. Takže vychovatelé by s vámi měli mluvit o všech věcech, které se týkají vašeho života i o tématech jako jsou vztahy a sex nebo o rizicích pití alkoholu a užívání drog.

Píšete, že se u vás tvrdě potrestá, když se dva dají intimně dohromady. To není správný postup, rozumím tomu, že se vedení snaží vás oblasti intimních vztahů vychovávat, ale to, jaký přístup celkově zvolili, se mi nezdá vůbec vhodný. Za to, že někdo v dětském domově naváže s někým intimní vztah, vedení nemůže trestat. Pouze v případě, že by takto došlo k trestnému činu (jeden z nich by byl mladší 15 let) nebo činu jinak trestnému (oba byli mladší 14 let) by vedení mohlo věc řešit dál a například kontaktovat policii. Pokud jsou ale oba starší 15 let, je to již jejich rozhodnutí, a to i přes to, že s tím třeba vedení nesouhlasí a nemůže je nijak trestat. Co vychovatelé ale mohou je dát vám prostor se o tématu vztahů a sexu bavit a zprostředkovat vám přístup k informacím o antikoncepci.

S pozdravem za tým poradny,
Kamila

Doporučení Vteřiny poté

Vteřina poté doporučuje klást větší důraz na sexuální výchovu a zprostředkovat přístup dívkám k informacím o antikoncepci. Ty by měly mít možnost rozhodovat o formě antikoncepce a jejím užívání. Zároveň by dospívající měli být pravidelně sexuálně vychovávání a jejich vedení by mělo mít přiměřenou formu. O daných tématech s dětmi a mladými lidmi by se mělo diskutovat v rámci workshopů/ seminářů/ tvořivých dílen. Zároveň by se mělo vyjasnit, co je standardní a nadstandardní péče (nejen v lékařské péči, ale i v hygienických potřebách). Dítě by mělo mít možnost se také dozvědět informace o svém zdravotním stavu a o tom, jak se zdravotní problém bude řešit (ať už půjde o vylomený zub, či krátkozrakost) a na tomto řešení se podílet.

Zdroje

Standardy kvality péče o děti ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče jsou dostupné zde.

Kdo vybírá střední školu – já nebo vychovatelka?

Když jsem si měl vybrat obor pro studium, dostal jsem od tety na výběr kuchař, nebo zedník. Ptal jsem se, jestli jsou i jiné možnosti a teta mi řekla, že na těchto oborech se aspoň nemusíme trápit. Když jsem o tom přemýšlel a ptal se na gymnázium, paní ředitelka mi řekla, že to nebude dobré. Chtěl jsem to aspoň zkusit, jenomže ona mě přemluvila. Podle ní jsou to nejpraktičtější obory, které jdou v životě na dračku. Kdybych se rozhodl jít na gympl, tak bych pak musel stejně na vysokou školu, a na tu prej nemám dostatek znalostí. Posléze bylo rozhodnuto, že si mám vybrat mezi kuchařem a zedníkem a ať neodmlouvám. Tak jsem si nakonec vybral toho kuchaře, tetě se v tu chvíli hrozně ulevilo. Řekla mi, že jsem „zabil“ dvě mouchy jednou ranou – za prvé, že studium bude jednoduché a za druhé, jde o tříletý obor oproti maturitnímu oboru, který se studuje čtyři roky. A navíc mi tety řekly, že díky kuchařovi odejdu z dětského domova už o rok dříve. No nevím, jak to brát, uvidíme.

Daniel

Odpověď

Dobrý den Danieli,

vedení dětského domova vám nemůže vnucovat pouze některé studijní možnosti a zavírat jim dveře k dalšímu vzdělávání. Je na rozhodnutí a schopnostech každého, zda půjde na gymnázium nebo na střední odborné učiliště.

Přihlášku si sice nemůžete podat sám, pokud jste nezletilý, ale nikde není stanoveno, že vám ředitel může zakázat hlásit se na určitý obor. Jak vyplývá, ze zákona, každé dítě v dětském domově má právo na vytváření podmínek pro dosažení vzdělání a pro přípravu na povolání v souladu s jeho schopnostmi, nadáním a potřebami. Zároveň je potřeba připomenout, že vedení dětského domova musí jednat ve vašem nejlepším zájmu, a nemůže tak nikoho nutit, aby šel na tříletý obor, proto, aby z domova odešel už v osmnácti.

Ředitel dětského domova má povinnost vybrat školu po dohodě s vámi, a musí respektovat vaši volbu, jak vyplývá ze standardů kvality pro dětské domovy: „Dítě je podporováno a provázeno v aktivním a svobodném výběru školy a své budoucí kariéry respektující jeho vzdělávací možnosti. Názor dítěte na výběr školy a oboru je vyhledáván a v maximální možné míře respektován.“

Také Veřejný ochránce práv ve zprávě o dětských domovech uvádí, že je třeba, aby dětské domovy zajistily

  • „aby dítěti byly poskytnuty komplexní informace o zařízeních, ve kterých se vyučují obory, které má dítě zájem studovat a
  • aby byl brán zřetel na názor dítěte ohledně jeho budoucího vzdělávání“.

Tyto argumenty můžete použít a trvat na tom, že si chcete školu zvolit sami a že vám mají byt poskytnuty informace o tom, jaké školy si můžete vybrat.

S pozdravem za tým poradny,
Kamila

Doporučení Vteřiny poté

Vteřina poté doporučuje, aby při výběru školy byl rozhodujícím faktorem zájem dítěte. K rozhodování by měl být přizván rodič, pokud má o dítě zájem. Doporučujeme větší míru podpory studijní přípravy dítěte (např. posílení týmů o asistenty pedagoga). Také doporučujeme, aby dítě mělo k dispozici kariérní poradenství. Motivační a organizační mechanismy ústavu by neměly odporovat dlouhodobým zájmům dítěte z hlediska jeho zdravého duševního i fyzického vývoje. Doporučujeme zavedení institutu tzv. „patrona“, profesionálního průvodce zvenčí, který je přidělen dítěti (viz nadace Erudikon).
Domácí příprava u někoho bývá velký problém - vychovatel se dítěti v domácí přípravě nevěnoval, případně probíhala větší podpora pro bystřejší děti, kterým se vychovatel věnoval více, což mohlo vést ke zhoršení výsledků pomalejších dětí a následnému umístění do praktické školy. Bystré dítě mělo za úkol pomáhat pomalejším dětem. Někdy vychovatel látku dítěte nezvládá a neumí poradit – neexistuje přístup k doučování, nepravidelně probíhá doučování od studentů pedagogických škol.
Často nebývá poskytnuta pomoc při výběru střední školy, není osoba, se kterou by bylo možné se bavit a možnosti pomoci zvenčí (nadace apod.). Stává se, že někteří mladí lidé neznají rozdíl mezi druhy škol střední a střední odbornou.
Chybí motivační podpora, respektování názoru dítěte při rozhodování o střední škole – objevuje se upřednostňování potřeb ústavu před potřebou a výběrem dítěte (např. dítě chce gymnázium, ale je to daleko, bylo by to náročné a tak je rozhodnuto, že půjde na učiliště v místě, kde je dětský domov; dítě je umístěno do „spřátelené“ školy, kde o něm bude přehled apod.). Důkazem je, že se obory dětí z dětských domovů se stále opakují. Upřednostňovány jsou školy při ústavech.
Zkušenosti s rasovou diskriminací - romské děti odesílány do zvláštních škol.
Některé děti chtějí do zvláštní školy samy, aby se nemusely tolik učit, nebo z toho důvodu, že děti jsou motivovány k tomu mít co nejlepší známky bez ohledu na to, do jaké školy chodí.
Při rozhodování o VŠ hraje významnou roli fakt, že při studiu by dítě potřebovalo podporu domova a mělo by tam tedy zůstat, většina dětí ale upřednostní odchod z domova a tím se jim šance na úspěšné studium na VŠ radikálně snižuje.

Zdroje

Pro dětský domov platí standardy kvality, u kterých bod 2.30 upřesňuje povinnost každého dětského domova umožnit dětem, zvolit si svou budoucí školu i kariéru.
Standardy kvality (celým názvem „Standardy kvality péče o děti ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče“) si vy, nebo vedení dětského domova můžete pročíst zde.

Můžou mě poslat do jiného dětského domova, pryč od sourozenců?

U nás v domově funguje taková věc, že když je někomu patnáct, tak ho pošlou do děcáku se školou v jiném městě i přesto, že se mu tam do té školy a jinýho děcáku nechce. Pro mě je to o to horší, že mám dva mladší sourozence, které tu teď budu muset nechat sám, protože už mi bylo patnáct a za pár měsíců mě to čeká. Na jednu stranu jsem rád, že konečně uvidím svého staršího bráchu, kterej tam v tom děcáku se školou je už několik let. Na druhou stranu ale nechci nechávat svoje mladší sourozence samotný.

Libor

Odpověď

Dobrý den Libore,

podle zákona je potřeba sourozence umísťovat společné vždy. Jakákoli výjimka musí být odůvodněná – např. ze závažných výchovných důvodů. Toto pravidlo je přitom nutné vykládat v tak, že by společnému umístění sourozenců musely bránit závažné okolnosti ve vývoji a vztazích mezi sourozenci (třeba časté násilí staršího sourozence vůči mladšímu). Na druhou stranu by vedení dětských domovů mělo respektovat přání sourozenců na možnost sdílet pokoj a být si nablízku. Například u mladších dětí si dobře dovedeme představit, že jim přítomnost staršího sourozence, ke kterému mají důvěru, může usnadnit usínání.

V případě, že nesouhlasíte s postupem dětského domova, máte možnost se na ředitele dětského domova obrátit se stížností. Pokud vám vedení tvrdí, že jejich jiný postup by byl v rozporu s vnitřním řádem, můžete požádat o možnost nahlédnutí do vnitřního řádu, případně můžete podat žádost o změnu vnitřního řádu. Stížnost i žádost musí být řádně vyřízeny i evidovány, v případě neúspěchu je poté možné se obrátit se stejnou stížností na krajský úřad, který je nadřízeným orgánem ředitele.

Pokud nechcete jít touto cestou a přesto byste rádi situaci změnili, můžete se obrátit na veřejnou ochránkyni práv. Ta Vám poradí, jak postupovat, může také poslat do Vašeho dětského domova právníka, který situaci zhodnotí, případně promluví s vedením. Emailová adresa, na které se dá podat váš podnět je deti@ochrance.cz nebo se dá zavolat na číslo 542 542 888. Více informací naleznete na http://deti.ochrance.cz/jak-se-na-ochrankyni-obratit/.

S pozdravem za tým poradny,
Kamila

Doporučení Vteřiny poté

Pravidlo prioritního umisťování sourozenců do společných zařízení se nevztahuje na širší rodinu (bratrance a sestřenice). Často se objevuje putování dítěte za školou, která se nachází v jiném městě (a následné odtržení od sourozenců) a následné přemístění do jiného dětského domova (možné důvody: ušetření jízdného, problémy s dopravou, obavy ze ztráty kontroly nad dítětem při pobytu v internátu). Problém spočívá v tom, že není jasné vymezení toho, co je společné umístění (na pokoji, v rodinné skupině), objevuje se rozdělování dětí mezi skupiny. Dítě někdy nemá povědomí o sourozencích – neví, kdo jsou, nebo ani že jsou.
Doporučení Vteřiny poté: Je potřeba upřesnění termínu „společné umístění“, upřednostňování umístění sourozenců v rámci struktury ústavu a podpora kontaktu sourozenců při rozdělení.

Zdroje

Odkud pramení povinnosti každého dětského domova ve vztahu k sourozencům?
1. § 20 odst. 1 písm. d) a j) zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů – právo na společné umístění se sourozenci a právo vyjádřit svůj názor.

2. Jak vyplývá ze zprávy veřejného ochránce práv: „Sourozenci by měli být umisťováni společně, pokud tomu nebrání skutečně vážné důvody, mezi něž však nepatří ani zdravotní postižení jednoho z nich. V případě, že dojde k rozdělení sourozenců, OSPOD a zařízení by měly aktivně činit veškeré kroky k zajištění pravidelného osobního kontaktu.“
Zpráva ze systematických návštěv školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, 2012, strana 60. Dostupné z http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/2012/2012_skolska-zarizeni.pdf

3. Pro dětský domov platí standardy kvality, u kterých bod 2.7 upřesňuje povinnost každého dětského domova ve vztahu k sourozencům takto: „Zařízení podporuje společné umístění sourozenců a uvnitř zařízení vytváří podmínky pro jejich blízké soužití (např. umístění v jednom pokoji, rodinné skupině). Pokud společné umístění sourozenců není ze závažných důvodů realizováno, zařízení aktivně podporuje udržování pravidelného osobního kontaktu mezi sourozenci.“

Standardy kvality (celým názvem „Standardy kvality péče o děti ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče“) si vy, nebo vedení dětského domova můžete pročíst zde.

Mám právo na informace o své rodině a o svém životě?

Moje máma o mě stále projevovala zájem, ale způsobem, který mi ubližoval a kterému jsem nerozuměla. Nikdo mi nikdy moc nevysvětlil, co s mámou vlastně je, proč se chová tak jak se chová. Fakt není lehké, když rodič přijede do děcáku a dělá divné věci. Sedíte, stydíte se a brečíte. No a přijdou další děti a smějí se „Hele tvoje máma, koukni na ní, co zase dělá”. Některé tety se snažily pomoct, vysvětlit co a proč, ale sami moc nevěděly. Některé tety byly hodně odměřené. Až jako větší, když jsem se sama začala zajímat, jsem pochopila, že máma je duševně nemocná. Až později jsem pochopila, že máma dělala všechno proto, aby mě dostala z děcáku pryč. Až zpětně jsem ocenila a pochopila, že přes to všechno co mi máma prováděla, se o mě vlastně starala a měla mě ráda. Až nyní jí můžu poděkovat.

Miška

Odpověď

Dobrý den Miško,

každé dítě v dětském domově by mělo dostat dostatečnou podporu při poznávání svého osobního příběhu, příběhu své rodiny. Tuto povinnost upravují i „standardy kvality, vztahující se na činnost dětských domovů“, které dětskému domovu zpřesňují, jaké má vůči dětem povinnosti a jak by mělo vypadat prostředí, ve kterém děti žijí. Standardy kvality specifikují, že každé dítě má právo na uchovávání fotografií ze života dítěte, předmětů symbolizujících vzpomínky, vedení podstatných informací. Tím se rozumí i to, že vám někdo z vychovatelů řekne, jak jste se do domova dostali nebo třeba jestli máte sourozence. Dětský domov má povinnost aktivně vytvářet podmínky pro udržování kontaktu dítěte s rodinou ve formě návštěv anebo telefonického a písemného kontaktu.

S pozdravem za tým poradny,
Kamila

Doporučení Vteřiny poté

Rozdílné zkušenosti s tím, jak jsou informovány děti o důvodech jejich umístění do zařízení (dostatečné i nedostatečné) a nejasný přístup dítěte k informacím v osobních složkách. Existují zpravidla dva druhy složek: zápisy vychovatelů a vedení žurnálu a dále složky u sociálních pracovnic, které obsahující důležitou osobní dokumentaci dítěte - vysvědčení, informace o rodině, lékařské zprávy apod. Dítě o složce někdy ani neví, a pokud požádá o přístup k ní sociální pracovnici, tak mu je přístup odepřen. Při odchodu z domova byly předány jen kopie vysvědčení (originály zůstaly domovu), nebo dítě nedostalo vůbec nic (odepřeno). Nejasné jen nejen to, jaký má přístup dítě ke složce, ale rovněž co je jeho vlastnictví. Dítě při příchodu do dětského domova neví, kam jde, nezná důvody umístění, délku umístění, informace o zařízení – pravidla, práva, povinnosti apod.

Doporučujeme více transparentního přístupu k informacím, které se bezprostředně týkají dítěte a jeho identity.

Zdroje

Odkud pramení právo dozvědět se informace o své rodině a svém příběhu?
Povinnost dětského domova poskytnout dítěti informace o jeho životním příběhu a umožnit kontakt s rodinou upravují standardy kvality péče o děti ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče, v bodech 2.14 a 2.15. Tyto standardy si vy, nebo vedení dětského domova můžete pročíst zde.

Na jaké kapesné mám nárok?

Na jaké kapesné mám nárok? 

Odpověď

Výše kapesného je stanovena nařízením vlády na kalendářní měsíc. Je určeno podle věku dítěte na:

  • 40 až 60 Kč, jde-li o dítě do 6 let věku,
  • 120 až 180 Kč, jde-li o dítě od 6 do 10 let věku,
  • 200 až 300 Kč, jde-li o dítě od 10 do 15 let věku,
  • 300 až 450 Kč, jde-li o dítě od 15 let nebo starší, nezaopatřenou osobu.

Doporučení Vteřiny poté

Kapesné bývá používáno spíše jako nástroj trestu, než odměny. V rámci trestů se objevuje strhávání kapesného i nad rámec 1/3 jeho celkové výše. Není jasné, na co je kapesné určeno a na co určeno není (zapomeneme-li na omamné látky). Celková částka kapesného stanovená zákonem je velmi nízká.
Vteřina poté doporučuje

  • vyjasnit, na jaké hygienické a osobní potřeby má dítě nárok mimo rámec kapesného,
  • ošetřit používání strhávání kapesného jako trestu a
  • podporovat zacházení s vlastními financemi u dětí.

Zdroje

Kde je upravena výše kapesného?
1. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních

  • § 21 možnost snížit nebo zvýšit kapesné jako trest nebo odměnu
  • § 31 právo dětí v dětském domově na kapesné

2. Nařízení č. 460/2013 Sb., o stanovení částky příspěvku na úhradu péče, částky kapesného, hodnoty osobních darů a hodnoty věcné pomoci nebo peněžitého příspěvku dítěti ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy.

Můžu si vybrat, jaké hygienické potřeby dostanu?

V domově nám dávají hygienické potřeby jen ty nejlevnější, co jsou. To se mi vůbec nelíbí, protože my s holkama potřebujeme lepší a dražší hygienické potřeby, když máme měsíčky. V domově nám dají ale pouze ty nejlevnější vložky a dřív jsme ani neměli možnost si vzít tampony.

Šárka

Odpověď

Dobrý den Šárko,

podle zákona o výkonu ústavní výchovy vám mají být poskytnuty „základní hygienické potřeby“, existují ale různé výklady (např. potřeby na holení, tužidla, parfém, líčení jsou pojaty v některých zařízeních jako nadstandartní položka, kterou si děti musí hradit z vlastních peněz tj. kapesného). Zákon ale neříká, kolik prostředků by mělo vedení dětského domova dávat na hygienické potřeby či oblečení. Ze zákona je ale jasné, že máte právo na „plné přímé zaopatření“, kam kromě stravy a ubytování určitě spadá i ošacení či poskytnutí hygienických potřeb.

Stanovení podrobností, tedy částky vyhrazené na hygienické pomůcky už ponechává k úpravě vnitřnímu řádu Vašeho domova. Není tedy snadné říci, jakou částku ředitel musí a nemusí poskytnout. Je však nutné vzít v potaz existenci přídavků na dítě, které dětský domov dostává a které musí použít na zajištění Vašich potřeb (ty se podle věku pohybují mezi 500 – 700 Kč za měsíc). Zároveň každé dítě má právo na respektování své lidské důstojnosti, a tak nelze odůvodňovat finančními možnostmi domova to, že dívky dostávají jen nejlevnější vložky a nemůžou si vybrat značku či typ hygienických potřeb.
Důležité je, že v případě, že nesouhlasíte s obsahem vnitřního řádu (do kterého máte právo po žádosti nahlédnout), máte možnost se na ředitele dětského domova obrátit se stížností, případně žádostí o změnu vnitřního řádu.

Více o tom, jak podat stížnost.

S pozdravem za tým poradny,
Kamila

Doporučení Vteřiny poté

Funguje nejasný mechanismus stanovení částky na ošacení. Dítě často neví, jakou částkou pracovník zařízení určenou na jeho ošacení disponuje. Při přemístění si dítě s sebou bere domácí a školní oblečení, zpravidla jen ty nejnutnější kusy. Také často neexistují kritéria pro to, kdy se nakupuje nové oblečení. To občas vede např. k tomu, že dítě, chce-li něco nového, musí prokázat „nepoužitelnost“ svého starého oblečení a v extrémních případech své vlastní oblečení i vědomě ničí. Obecně se dá mluvit o tom, že chybí informovanost dětí, na co mají nárok.

Vteřina poté doporučuje vyjasnit příliš obecné znění zákona, respektive jeho část zabývající se základními hygienickými potřebami. Taktéž doporučujeme podporu samostatnosti dítěte v nakládání s finančními prostředky, podporu skutečných hygienických potřeb dítěte a podporu přímého zaopatření (oblečení, majetek). Doporučujeme vytvoření mechanismů, které nepodporují destruktivní vztah k osobním věcem.

Zdroje

Kde je stanovena povinnost uhradit dítěti v dětském domově hygienické potřeby?
Co spadá pod plné přímé zaopatření, definuje § 2 odst. 7 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních. Zákony můžu najít například zde.

Právo na zohlednění vašeho názoru zakotvuje stejný zákon v § 20 odst. 1, písm. j). Váš názor musí vedení domova brát v potaz a zohledňován při rozhodování o opatřeních, která se vás týkají.

Je pravda, že mi dětský domov nemůže zaplatit náhradu vyraženého zubu?

Můj brácha byl také v děcáku. Při fotbalu si vyrazil přední zub. Jeho náhrada stála 1200 Kč. Ředitelka domova mu to odmítla zaplatit s tím, že náhrada vyraženého zubu není povinné zdravotní ošetření. Nijak nebrala to, že se ostatní děti bráchovi ve škole smějou, jednak že je z děcáku a ještě, že je bez zubu. Naštěstí už jsem si něco vydělával, tak jsem mu zub zaplatil, ale bylo to pro mě opravdu hodně peněz. Bylo u nás taky běžné, že děti, které potřebovaly brýle, dostaly ty úplně nejlevnější. Obzvláště pro holky v pubertě bylo strašný nosit fakt nemoderní brýle. Hodně se styděly. Jedné holce, když prosila o lepší brýle, že se jí budou ve škole smát, vychovatelka řekla: „Chceš lepší brýle, zavolej si domů, ať ti je zaplatí.” Zdálo se mi to dost krutý.

Luboš

Odpověď

Dobrý den Luboši,

dětský domov má povinnost dítěti, které si vyrazilo zub, zaplatit jeho náhradu. Dětem v dětském domově je poskytováno „plné přímé zaopatření“, což je mimo jiné i úhrada nákladů na zdravotní služby, léčiva a zdravotnické prostředky, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Jedinou výjimkou je zdravotní péče nehrazená pojišťovnou, která byla vyžádána zákonnými zástupci (rodiči), takovou péči musí zaplatit sami rodiče. Tedy, když náhradu zubu vašemu bratrovi nezaplatí pojišťovna, musí ji uhradit dětský domov.

Navíc je možné, že korunku na zubu mohla zaplatit pojišťovna a vše bylo pouze otázkou domluvy se zubařem, že náhradu zubu nechá vyhotovit. Zjistili jsme, že pojišťovna hradí i dentální slitiny, které se používají u rekonstrukce klinické korunky zubů u dětí do 15 let. Při řešení podobné situace můžete zavolat do call centra vaší zdravotní pojišťovny (která to je poznáte z kartičky pojištěnce) a zeptat se, jestli tuto péči skutečně neproplácí.
Do plného přímého zaopatření patří i nákup brýlí. Je pravda, že není možné chtít po dětském domově, aby koupil ty nejdražší a nejmodernější brýle, které existují. Nemůže ale dětem pořídit pouze ty nejlevnější, které jsou k dostání s tím, že jestli chtějí dražší, ať jim je koupí rodiče.

Na výběru brýlí se musí podílet i dítě, kterému se brýle kupují, a mělo by mít možnost si rozhodnout o této záležitosti samo. Lze se dohodnout například na tom, že se pořídí dražší brýle a nějakou dobu se počká s nákupem oblečení. Dětský domov pro nákup brýlí může použít prostředky určené pro ošacení dítěte z přídavku na dítě, které dětský domov dostává a které musí použít na zajištění Vašich potřeb (ty se podle věku pohybují mezi 500 – 700 Kč za měsíc). Zároveň každé dítě má právo na respektování své lidské důstojnosti, a tak odmítnutí zakoupení hezčích brýlí nelze odůvodňovat finančními možnostmi domova. V tomto případě je tedy řešením domluva a hledání přiměřeného kompromisu. V případě, že se vám domluvit s vedením vašeho domova nepodaří, můžete o celé věci napsat veřejné ochránkyni práv nebo napsat stížnost.

Zdroje

Kde stanoví povinnost zaplatit dítěti v dětském domově zdravotní péči zákon?
Co spadá pod plné přímé zaopatření, definuje § 2 odst. 7 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních. Zákony můžu najít například zde.

Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz  a www.eeagrants.cz