Radek Laci

Jmenuji se Radek. Hned po narození jsem putoval do dětského kojeneckého ústavu v Lounech, kde jsem pobýval do svých šesti let. Když jsem dovršil tohoto roku, byl jsem přemístěn do Dětského domova v České Lípě, ve kterém jsem také nastoupil do školky. Do této doby bylo vše, dá se říci, v pořádku.

S nástupem na základní školu teprve započal stres plný hněvu a potíží. Třídní učitelka mne neměla zrovna v oblibě, neboť jsem přišel z dětského domova. Myslela si, že jsem tím pádem člověkem jaksi méněcennějším. Vzhledem k tomu, že jsem „tmavý hoch“, jsem tím pádem i nepřehlédnutelným. Byl jsem doslova tzv. černá ovce třídy. Když se postupem času spolužáci dozvěděli, že bydlím v dětském domově, začalo se vše ještě horšit. Spolužáci mi začali nadávat a paní učitelka předstírala, že je natolik zaneprázdněna psaním docházky do třídní knihy, že tyto nadávky neslyší. Koneckonců, sama mne pak ponižovala. Vzpomínám si na situaci, kdy jsem paní učitelce přinesl ke kontrole sešit, v němž jsem měl jednu chybu, a okamžitě mě ohodnotila nedostatečnou. Ptal jsem se, z jakého důvodu jsem dostal pětku, když jsem měl jen jednu chybu? Odpověď paní učitelky zněla: „Moc škrábeš!“ Tyto podobné problémy se na základní škole stávaly častějšími a častějšími, až do doby, kdy se tehdejší ředitel školy rozhodl přemístit mne do jiné školy, protože známky, jež jsem dostával, skutečně objektivní nebyly. Druhý stupeň jsem již studoval na jiné škole, která se nacházela v Praze, a rázem se mé čtyřky, jež jsem dostával v předchozí škole, přeměnily na známky chvalitebné.

Po základní škole jsem nastoupil na střední školu se zaměřením na ekonomii a cestovní ruch, kde jsem byl samozřejmě taktéž černá ovce třídy. Problémem bylo, že spolužáci si mysleli, že v dětském domově bydlím, protože jsem měl problémy s chováním. Zde jsem se naučil, že se mám od těchto lidí držet dál a stát si za svým názorem a podle svého i vyjednávat.

Na vysoké škole jsem si akorát potvrdil, že je potřeba si za svým názorem tvrdě stát a nenechat se sebou manipulovat. Pamatuji si na slova profesorky z prvního ročníku, která na přednášce řekla: „"Co si nevyjednáte, to nemáte." Několikrát se mi podařilo si vyjednat to, co jsem potřeboval, jen díky tomuto uvědomění. Nyní po úspěšném složení bakalářské státní zkoušky dále pokračuji v navazujícím magisterském studiu se zaměřením na Marketingovou komunikaci.

Sebeúcta a neoblomnost ve svém rozhodování byly také hlavními důvody, proč jsem součástí Vteřiny poté, ve které působím od dubna 2013. Naučil jsem se měnit negativní věci na pozitivní. Když vidím některé plnoleté děti odcházet z dětských domovů, leckdy si nejsem jist, zda ten život „"za dveřmi“ zvládnou.

Vteřina poté se pro mě stala jednou z priorit, jelikož vím, že veškerá má do ní vložená energie je dobře využita pro člověka jak v dětském domově, tak i mimo něj.

Napiš mi: radek.vterinapote@gmail.com