O dalším studiu
Na každém rohu poslouchám, jak jsou dnešní děti vyspělé a kolik toho na rozdíl od starších vědí. Pokud to tak je, tak asi jenom díky internetu, ale nevím, jestli je to tak správně. Já si připadám spíš zaostalá. Nevím třeba vůbec, jak se bavit o sexu, drogách nebo i o alkoholu. Když o něčem z toho začnu, tak se se mnou v domově nikdo bavit nechce. Myslím ale, že v rodině to bývá spíš normální. Pamatuju si, že moje starší ségra s mámou o takových věcech mluvila. Já se tenkrát ještě dost styděla. Vadí mi, že se s tetami o vztazích, sexu a dalších citlivých tématech nemůžu bavit. Mám pocit, jako by se nás to vůbec nemělo týkat a byli jsme v tom braný ne jako dospělý, ale jako trochu podřadný. Ale my se o tom bavit chceme. Pokud v domově nastane nějaký problém, že se kluci opijou nebo se kluk a holka dají intimně dohromady, způsobí to sice poprask, tvrdě se to potrestá, ale to je všechno - zase ticho po pěšině. Nikdo o tom dál nemluví. Je to škoda. Jak se pak máme naučit navazovat vztahy s jinými lidmi, většinou zkušenějšími, jak se máme vyhnout průšvihům nebo je umět řešit? Řeči na internetu a s kamarády mi někdy hlavu ještě víc zamotají. Zajímalo by mě, jestli vychovatelé tak nezúčastněně přistupují i ke svým vlastním dětem.
Eliška
Dobrý den Eliško,
nevím, jak přistupují v otázkách vztahů a sexuální výchovy vychovatelé ke svým dětem, ale co se týče dětí v domově, mají povinnost s vámi o těchto věcech mluvit. Tato povinnost vychází i ze Standardů kvality péče o děti ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče. Takže vychovatelé by s vámi měli mluvit o všech věcech, které se týkají vašeho života i o tématech jako jsou vztahy a sex nebo o rizicích pití alkoholu a užívání drog.
Píšete, že se u vás tvrdě potrestá, když se dva dají intimně dohromady. To není správný postup, rozumím tomu, že se vedení snaží vás oblasti intimních vztahů vychovávat, ale to, jaký přístup celkově zvolili, se mi nezdá vůbec vhodný. Za to, že někdo v dětském domově naváže s někým intimní vztah, vedení nemůže trestat. Pouze v případě, že by takto došlo k trestnému činu (jeden z nich by byl mladší 15 let) nebo činu jinak trestnému (oba byli mladší 14 let) by vedení mohlo věc řešit dál a například kontaktovat policii. Pokud jsou ale oba starší 15 let, je to již jejich rozhodnutí, a to i přes to, že s tím třeba vedení nesouhlasí a nemůže je nijak trestat. Co vychovatelé ale mohou je dát vám prostor se o tématu vztahů a sexu bavit a zprostředkovat vám přístup k informacím o antikoncepci.
S pozdravem za tým poradny,
Kamila
Vteřina poté doporučuje klást větší důraz na sexuální výchovu a zprostředkovat přístup dívkám k informacím o antikoncepci. Ty by měly mít možnost rozhodovat o formě antikoncepce a jejím užívání. Zároveň by dospívající měli být pravidelně sexuálně vychovávání a jejich vedení by mělo mít přiměřenou formu. O daných tématech s dětmi a mladými lidmi by se mělo diskutovat v rámci workshopů/ seminářů/ tvořivých dílen. Zároveň by se mělo vyjasnit, co je standardní a nadstandardní péče (nejen v lékařské péči, ale i v hygienických potřebách). Dítě by mělo mít možnost se také dozvědět informace o svém zdravotním stavu a o tom, jak se zdravotní problém bude řešit (ať už půjde o vylomený zub, či krátkozrakost) a na tomto řešení se podílet.
Standardy kvality péče o děti ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče jsou dostupné zde.
Když jsem si měl vybrat obor pro studium, dostal jsem od tety na výběr kuchař, nebo zedník. Ptal jsem se, jestli jsou i jiné možnosti a teta mi řekla, že na těchto oborech se aspoň nemusíme trápit. Když jsem o tom přemýšlel a ptal se na gymnázium, paní ředitelka mi řekla, že to nebude dobré. Chtěl jsem to aspoň zkusit, jenomže ona mě přemluvila. Podle ní jsou to nejpraktičtější obory, které jdou v životě na dračku. Kdybych se rozhodl jít na gympl, tak bych pak musel stejně na vysokou školu, a na tu prej nemám dostatek znalostí. Posléze bylo rozhodnuto, že si mám vybrat mezi kuchařem a zedníkem a ať neodmlouvám. Tak jsem si nakonec vybral toho kuchaře, tetě se v tu chvíli hrozně ulevilo. Řekla mi, že jsem „zabil“ dvě mouchy jednou ranou – za prvé, že studium bude jednoduché a za druhé, jde o tříletý obor oproti maturitnímu oboru, který se studuje čtyři roky. A navíc mi tety řekly, že díky kuchařovi odejdu z dětského domova už o rok dříve. No nevím, jak to brát, uvidíme.
Daniel
Dobrý den Danieli,
vedení dětského domova vám nemůže vnucovat pouze některé studijní možnosti a zavírat jim dveře k dalšímu vzdělávání. Je na rozhodnutí a schopnostech každého, zda půjde na gymnázium nebo na střední odborné učiliště.
Přihlášku si sice nemůžete podat sám, pokud jste nezletilý, ale nikde není stanoveno, že vám ředitel může zakázat hlásit se na určitý obor. Jak vyplývá, ze zákona, každé dítě v dětském domově má právo na vytváření podmínek pro dosažení vzdělání a pro přípravu na povolání v souladu s jeho schopnostmi, nadáním a potřebami. Zároveň je potřeba připomenout, že vedení dětského domova musí jednat ve vašem nejlepším zájmu, a nemůže tak nikoho nutit, aby šel na tříletý obor, proto, aby z domova odešel už v osmnácti.
Ředitel dětského domova má povinnost vybrat školu po dohodě s vámi, a musí respektovat vaši volbu, jak vyplývá ze standardů kvality pro dětské domovy: „Dítě je podporováno a provázeno v aktivním a svobodném výběru školy a své budoucí kariéry respektující jeho vzdělávací možnosti. Názor dítěte na výběr školy a oboru je vyhledáván a v maximální možné míře respektován.“
Také Veřejný ochránce práv ve zprávě o dětských domovech uvádí, že je třeba, aby dětské domovy zajistily
Tyto argumenty můžete použít a trvat na tom, že si chcete školu zvolit sami a že vám mají byt poskytnuty informace o tom, jaké školy si můžete vybrat.
S pozdravem za tým poradny,
Kamila
Vteřina poté doporučuje, aby při výběru školy byl rozhodujícím faktorem zájem dítěte. K rozhodování by měl být přizván rodič, pokud má o dítě zájem. Doporučujeme větší míru podpory studijní přípravy dítěte (např. posílení týmů o asistenty pedagoga). Také doporučujeme, aby dítě mělo k dispozici kariérní poradenství. Motivační a organizační mechanismy ústavu by neměly odporovat dlouhodobým zájmům dítěte z hlediska jeho zdravého duševního i fyzického vývoje. Doporučujeme zavedení institutu tzv. „patrona“, profesionálního průvodce zvenčí, který je přidělen dítěti (viz nadace Erudikon).
Domácí příprava u někoho bývá velký problém - vychovatel se dítěti v domácí přípravě nevěnoval, případně probíhala větší podpora pro bystřejší děti, kterým se vychovatel věnoval více, což mohlo vést ke zhoršení výsledků pomalejších dětí a následnému umístění do praktické školy. Bystré dítě mělo za úkol pomáhat pomalejším dětem. Někdy vychovatel látku dítěte nezvládá a neumí poradit – neexistuje přístup k doučování, nepravidelně probíhá doučování od studentů pedagogických škol.
Často nebývá poskytnuta pomoc při výběru střední školy, není osoba, se kterou by bylo možné se bavit a možnosti pomoci zvenčí (nadace apod.). Stává se, že někteří mladí lidé neznají rozdíl mezi druhy škol střední a střední odbornou.
Chybí motivační podpora, respektování názoru dítěte při rozhodování o střední škole – objevuje se upřednostňování potřeb ústavu před potřebou a výběrem dítěte (např. dítě chce gymnázium, ale je to daleko, bylo by to náročné a tak je rozhodnuto, že půjde na učiliště v místě, kde je dětský domov; dítě je umístěno do „spřátelené“ školy, kde o něm bude přehled apod.). Důkazem je, že se obory dětí z dětských domovů se stále opakují. Upřednostňovány jsou školy při ústavech.
Zkušenosti s rasovou diskriminací - romské děti odesílány do zvláštních škol.
Některé děti chtějí do zvláštní školy samy, aby se nemusely tolik učit, nebo z toho důvodu, že děti jsou motivovány k tomu mít co nejlepší známky bez ohledu na to, do jaké školy chodí.
Při rozhodování o VŠ hraje významnou roli fakt, že při studiu by dítě potřebovalo podporu domova a mělo by tam tedy zůstat, většina dětí ale upřednostní odchod z domova a tím se jim šance na úspěšné studium na VŠ radikálně snižuje.
Pro dětský domov platí standardy kvality, u kterých bod 2.30 upřesňuje povinnost každého dětského domova umožnit dětem, zvolit si svou budoucí školu i kariéru.
Standardy kvality (celým názvem „Standardy kvality péče o děti ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče“) si vy, nebo vedení dětského domova můžete pročíst zde.
Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz