Tvůj příběh Příběhy jiných Poradíme Kdo radí Anketa Soutěž
Úvod > Tvůj hlas > Poradíme > Soukromí

 

captcha  Opište kód z obrázku:

Kdy mi teta může zakázat vycházky?

Příběh: Když jsem byl mladší, vycházky byly pro mne tabu. Neměl jsem kam chodit, neměl jsem kamarády. Když jsem si jich pár kamarádů našel a chtěl jsem jít na vycházku, tak jsem dostal zákaz, protože jsem dostal pětku z matematiky, která mi opravdu nešla. Často mne mrzelo, když šli moji kamarádi večer na diskotéku, tak jsem musel být do 10 hodin v děcáku i přes to, že mi bylo 17 let. Když jsem se začal stýkat se slečnou, tak jsme se vídali málo, protože jsem se s ní potkával cestou ze školy, a tudíž jsem přišel později do dětského domova a dostal zákaz vycházek na týden, s čímž jsem nesouhlasil. Chyba byla samozřejmě na mé straně, ale neměl jsem jak zavolat paní vychovatelce, protože jsme nemohli mít v tu dobu mobilní telefony. Kdybych měl u sebe mobilní telefon, mohl jsem zavolat paní vychovatelce a sdělit jí, že přijdu později. Štvalo mne, že jsme museli ze školy hned do dětského domova.

Odpověď

Dobrý den Ondro,

podle zákona má každé dítě starší 7 let právo opustit samostatně dětský domov nebo jiné zařízení (výjimkou jsou děti, které mají uloženou ochrannou výchovu). Právo na vycházku je však podle zákona podmíněno souhlasem pedagogického pracovníka (vychovatele). Souhlas však není to samé co schválení - vychovatel nemůže jen tak říct, že vycházku zakazuje, ale sám musí respektovat určitá pravidla.

Dětský domov nebo jiné zařízení Vás musí podporovat v navazování kontaktů a k trávení svého volného času mimo zařízení v přirozeném prostředí (venku, s kamarády na hřišti, kroužky). Zároveň má péče domova odpovídat individuálním potřebám dítěte. Měla by tak pro Vás platit podobná pravidla jako u dětí, které vyrůstají v rodině. Velkou roli bude hrát Váš věk a vyspělost. Vychovatel tak v konkrétním případě nemusí souhlas udělit, pouze pokud k tomu má důvod, např. pokud dítě nemá splněny povinnosti do školy (přípravu). I v těchto případech je však třeba postupovat přiměřeně s ohledem na věk a vyspělost dítěte – větší prostor dbát na přípravu bude u mladších dětí. Čím je však dítě starší, tím víc je na jeho odpovědnosti se do školy připravovat samostatně. Úkolem vychovatelů bude v těchto případech spíše prevence zanedbávání přípravy do školy.

Neudělení souhlasu vychovatelem však může být překážkou samostatné vycházky pouze v jednotlivých případech. Pokud by omezení vycházek mělo trvat delší dobu, lze jej dítěti uložit pouze jako tzv. opatření ve výchově, o kterém rozhoduje vždy ředitel zařízení. Důležité ale je, že takové omezení nebo zákaz může být dítěti uložen opravdu pouze v případě prokázaného porušení jeho povinností. Špatný prospěch ve škole neznamená vždy porušení povinností. Při určování toho, jestli dítě porušuje své povinnosti, nebo ne, není až tak důležité, jakou dostane známku, ale jeho přístup k přípravě do školy.

Dále je důležité, že opatření ve výchově ve formě omezení nebo zákazu vycházek, může trvat pouze po omezenou dobu, kterou ředitel stanoví. Ředitel přitom nemůže překročit maximální možnou délku stanovou vnitřním řádem domova. Do vnitřního řádu domova můžete nahlédnout a ověřit si, že domov neporušuje vaše práva.

Dětský domov musí mít také nějaká vnitřní pravidla svého fungování. Takovým pravidlem může být např. stanovení večerky. To nemusí odpovídat situaci dětí z rodin, které se v případě, že už jsou starší, mohou např. v pátek nebo v sobotu na diskotéce zdržet delší dobu. Domov i dítě, resp. mladistvý, by se měli snažit hledat nějaký rozumný kompromis a způsob řešení, které mladistvému do určité míry umožní účastnit se aktivit společně se svými vrstevníky za alespoň trochu srovnatelných podmínek a které by příliš nenarušilo chod domova.

Je ještě nezbytné zdůraznit, že všechno, co bylo výše uvedeno, se týká pouze dětí, kterým byla nařízena ústavní výchova. Pro děti s uloženou ochrannou výchovou platí jiná pravidla. Ty právo na samostatné vycházky nemají, mají právo pouze na vycházky s doprovodem. Samostatné vycházky jim mohou být přiznány za odměnu rozhodnutím ředitele, opět prostřednictví m opatření ve výchově.

Pokud máte pocit, že jste nepřiměřeně omezováni v možnosti opouštět domov, můžete se obrátit na veřejnou ochránkyni práv. Ta může situaci začít řešit sama. Veřejná ochránkyně práv má vytvořené stránky speciálně určené dětem http://deti.ochrance.cz/ se zvláštní e-mailovou adresou deti@ochrance.cz a telefonním číslem 542 542 888, které jsou určené pouze dětem. Zde si můžete přečíst, jak veřejná ochránkyně práv při řešení Vašeho případu bude postupovat. Případně můžete kontaktovat i státního zástupce, který dohlíží nad dodržováním zákonů ve vašem domově. I on je oprávněn ředitele upozornit, že takovýto postup neodpovídá zákonu, a žádat, aby ředitel přestal zákon porušovat. V některých domovech je kontakt na státního zástupce vyvěšen třeba na nástěnce.

S pozdravem za poradnu
Anička

Doporučení Vteřiny poté


Vteřina poté doporučuje, aby byl systém nastaven tak, aby umožnil dítěti prodloužit si vycházku, v případě, že se nestíhá vrátit v domluvený čas. Řešit danou situaci by se dalo mobilními telefony, u kterých je pořizovací cena poměrně nízká - okolo 300Kč. Dítě by tak mohlo oznámit, že se vrátí později. Tím by se zabránilo komplikacím, popřípadě trestům. Toto či podobné řešení by jistě vedlo k větší svobodě dětí. Částečně by se zamezilo i zneužívání vycházek jako nástroje k trestání dětí.

Zdroje

Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních

  • § 20 odst. 1 písm. p) – právo dítěte na vycházky 
  • § 21 odst. 1 písm. c) – právo ředitele opatřením ve výchově vycházky dítěte omezit nebo zakázat

Zpráva veřejné ochránkyně práv ze systematických návštěv zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy z roku 2011

Může dětský domov rozhodovat o všem, třeba i o našem volném čase?

U nás v Dětském domově vůbec nekoukají na to, co si děti myslí o rozhodnutích nebo různých věcech, které se nás týkají. Většinou jen řeknou „tohle si přečti a podepiš to“ a je jedno, jak je dítě staré nebo jestli chápeme, podepisujeme. Většinou nemůžeme ani nic říct. Třeba i trávení víkendů je v mnohých případech podle rozhodnutí tet, povinně se musíme účastnit programů a tak. Nelíbí se mi to, ráda bych víkend občas strávila u kamarádky nebo si třeba vybrala, co chci dělat po škole. Musíme opravdu dětský domov ve všem poslouchat?

Jitka

Odpověď

Dobrý den Jitko,

dítě má v každém případě právo nejen na to, aby bylo jednáno vždy v jeho nejlepším zájmu, ale také na to, aby jeho názor byl vyslyšen a brán v potaz v každém případě, který se ho týká. To platí tedy i pro trávení víkendů, účasti na programech atp. Je zřejmé, že z hlediska trávení volného času je nutné dělat jisté kompromisy; po domluvě s tetami byste však rozhodně měli mít možnost trávit víkend i mimo domov a mimo oficiální program, každé dítě starší sedmi let má právo na samostatné vycházky a souhlas by tety neměly dát jen ve výjimečných a odůvodněných případech (například pokud si nesplníte některé povinnosti). Co se týče praktiky s podepisováním rozhodnutí, tento postup je ze strany dětského domova nezákonný a navíc vede k velmi rizikovému chování - vždyť jedním ze základních pravidel, kterému bychom se všichni měli naučit co nejdřív je, nepodepisovat nic, co jsme si předtím nepřečetli. Je nutné, aby pracovníci dětského domova dítě vždy pečlivě seznámili s obsahem rozhodnutí nebo opatření, vysvětlili jeho důsledky a ujistili se, že jim dítě porozumělo. Musí také, jak je uvedeno výše, dítě vyslechnout a vzít v potaz jeho názor.
Pokud chcete situaci změnit, můžete proti rozhodnutí ředitele podat stížnost. Tu musíte podat písemně nejprve k rukám ředitelky. Pokud vaše stížnost nebude úspěšná u ředitelky, můžete ji poslat krajskému úřadu, který je nadřízeným ředitele domova. Stejně tak si o problému můžete promluvit se sociální pracovnicí, která by vás měla pravidelně (každé 3 měsíce) v domově navštěvovat.
Další možností je potom kontaktovat Veřejnou ochránkyni práv. Ten má specializovanou webovou stránku i mail pro děti (http://deti.ochrance.cz/, deti@ochrance.cz), kontaktovat ji můžete i na telefonu +420 542 542 888. Ochránce vám poradí, jak postupovat a může do vašeho dětského domova poslat i právníky, kteří paní ředitelce vysvětlí, jak by měla s ohledem na vaše práva postupovat.

S pozdravem za tým poradny,
Šárka

Doporučení Vteřiny poté

Vteřina poté doporučuje, aby dítě mělo přiměřeně ke svému věku možnost rozhodovat o opatřeních, která se jej týkají. V podobném duchu by mělo mít dítě možnost rozhodovat o svém volném čase, a to tak aby „režim“ zařízení nebyl nadřazen potřebám dítěte, a aby se dítě učilo samo o sobě rozhodovat a nést zodpovědnost.

Zdroje

Odkud pramení právo na trávení volného času mimo domov?
1. Podle zákona o výkonu ústavní výchovy (§ 20 odst. 1 písm. p) je vašim právem trávit čas samostatně mimo domov. Podle Veřejného ochránce práv by potom toto právo mělo být omezeno jen v konkrétně odůvodněných případech, a zásadně by měla vycházka být umožněna každodenně. Zpráva ze systematických návštěv školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, 2012, strana 83. Dostupné z http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/2012/2012_skolska-zarizeni.pdf

2. Podle stejného zákona v § 20 odst. 1 písm. j) máte poté právo vyjadřovat se k opatřením, která se vás dotýkají.

Je v pořádku, že do mého pokoje mohou bez mého vědomí cizí lidé?

Bylo na každodenním pořádku, že se k nám někdo do domova přišel podívat na to, jak to tam máme. Bylo by mi to i jedno, kdyby nám nechodili do pokojů, to pak ani nevím, co si můžu nebo nemůžu nechat položené na skřínce. A vlastně tety by nám to i tak nedovolily. Prý aby ostatní neviděli, jaký máme v pokojíčku bordel. No ale to přeci nešlo o žádný bordel. Je normální každý den mít uklizeno, jako kdyby byla neděle, mít vyrovnané úplně všechny věci, jako bych ani na pokoji nebydlel? Hrozně bych si přál, abych měl pokoj úplně sám, ale hlavně, abych mi tam nikdo nemohl vstoupit, měl bych od něho klíč a mohl si ho polepit svými oblíbenými plakáty. Ach jo, takto se cítím jako v nemocničním pokoji.

Lukáš

Odpověď

Dobrý den Lukáši,

všichni, tedy i dětský domov, musí respektovat důstojnost dítěte i jeho právo na soukromí. Součástí těchto práv je přirozeně i právo na to, aby bez vašeho vědomí nikdo nepouštěl cizí lidi do vašeho pokoje, abyste na pokoji měli dostatečné soukromí, abyste měli dostupnou schránku nebo jiné bezpečné a uzamykatelné uložiště cenných věcí. Pro starší děti je poté s ohledem na důstojnost a právo na soukromí žádoucí i možnost si pokoj uzamknout, pro mladší je nezbytné zařídit alespoň oddělenou zásuvku, kde si mohou uchovat své osobní věci. Dítě má také právo na to, aby prostředí dětského domova co nejvíce připomínalo běžnou domácnost, s čímž souvisí například i možnost si pokoj zútulnit tak, aby se v něm žilo příjemně. Jako u mnoha oblastí je však tady nejefektivnější možností domluva s vychovatelem nebo vychovatelkou. V případě, že vychovatelka nebo vychovatel na domluvu nereagují, existuje několik možností. První je podat stížnost na podmínky v Dětském domově. Více o tom, jak podat stížnost zde.
Druhou je kontaktovat Veřejnou ochránkyni práv, která vám poradí a může váš případ přímo vyšetřit, případně může do vašeho dětského domova poslat i právníky, kteří paní ředitelce vysvětlí, jak by měla s ohledem na vaše práva postupovat. Ochránkyně má specializovanou webovou stránku i mail pro děti (http://deti.ochrance.cz/, deti@ochrance.cz), kontaktovat ji můžete i na telefonu +420 542 542 888.

S pozdravem za tým poradny,
Šárka

Doporučení Vteřiny poté

Vteřina poté doporučuje, aby dítě mělo chráněno svůj osobní prostor a bylo informováno v případě, že do pokoje někdo vstupuje. Vlastní prostor je důležitý pro pocit soukromí a bezpečí, které dítě odchodem z rodinného prostředí často ztrácí.

Zdroje

Odkud pramení právo na soukromí a důstojné podmínky?
Hlavním zdrojem je naše Listina základních práv a svobod (čl. 1 a 10). Dalším jsou mezinárodní dokumenty zakotvující lidská práva: například Úmluva o právech dítěte (čl. 16) nebo Evropská úmluva o ochraně základních práv a svobod (čl. 8). Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy, toto právo zakotvuje v § 20 odst. 1, písm. c).

Musí s námi vychovatelé mluvit i o vztazích?

Na každém rohu poslouchám, jak jsou dnešní děti vyspělé a kolik toho na rozdíl od starších vědí. Pokud to tak je, tak asi jenom díky internetu, ale nevím, jestli je to tak správně. Já si připadám spíš zaostalá. Nevím třeba vůbec, jak se bavit o sexu, drogách nebo i o alkoholu. Když o něčem z toho začnu, tak se se mnou v domově nikdo bavit nechce. Myslím ale, že v rodině to bývá spíš normální. Pamatuju si, že moje starší ségra s mámou o takových věcech mluvila. Já se tenkrát ještě dost styděla. Vadí mi, že se s tetami o vztazích, sexu a dalších citlivých tématech nemůžu bavit. Mám pocit, jako by se nás to vůbec nemělo týkat a byli jsme v tom braný ne jako dospělý, ale jako trochu podřadný. Ale my se o tom bavit chceme. Pokud v domově nastane nějaký problém, že se kluci opijou nebo se kluk a holka dají intimně dohromady, způsobí to sice poprask, tvrdě se to potrestá, ale to je všechno - zase ticho po pěšině. Nikdo o tom dál nemluví. Je to škoda. Jak se pak máme naučit navazovat vztahy s jinými lidmi, většinou zkušenějšími, jak se máme vyhnout průšvihům nebo je umět řešit? Řeči na internetu a s kamarády mi někdy hlavu ještě víc zamotají. Zajímalo by mě, jestli vychovatelé tak nezúčastněně přistupují i ke svým vlastním dětem.

Eliška

Odpověď

Dobrý den Eliško,
nevím, jak přistupují v otázkách vztahů a sexuální výchovy vychovatelé ke svým dětem, ale co se týče dětí v domově, mají povinnost s vámi o těchto věcech mluvit. Tato povinnost vychází i ze Standardů kvality péče o děti ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče. Takže vychovatelé by s vámi měli mluvit o všech věcech, které se týkají vašeho života i o tématech jako jsou vztahy a sex nebo o rizicích pití alkoholu a užívání drog.

Píšete, že se u vás tvrdě potrestá, když se dva dají intimně dohromady. To není správný postup, rozumím tomu, že se vedení snaží vás oblasti intimních vztahů vychovávat, ale to, jaký přístup celkově zvolili, se mi nezdá vůbec vhodný. Za to, že někdo v dětském domově naváže s někým intimní vztah, vedení nemůže trestat. Pouze v případě, že by takto došlo k trestnému činu (jeden z nich by byl mladší 15 let) nebo činu jinak trestnému (oba byli mladší 14 let) by vedení mohlo věc řešit dál a například kontaktovat policii. Pokud jsou ale oba starší 15 let, je to již jejich rozhodnutí, a to i přes to, že s tím třeba vedení nesouhlasí a nemůže je nijak trestat. Co vychovatelé ale mohou je dát vám prostor se o tématu vztahů a sexu bavit a zprostředkovat vám přístup k informacím o antikoncepci.

S pozdravem za tým poradny,
Kamila

Doporučení Vteřiny poté

Vteřina poté doporučuje klást větší důraz na sexuální výchovu a zprostředkovat přístup dívkám k informacím o antikoncepci. Ty by měly mít možnost rozhodovat o formě antikoncepce a jejím užívání. Zároveň by dospívající měli být pravidelně sexuálně vychovávání a jejich vedení by mělo mít přiměřenou formu. O daných tématech s dětmi a mladými lidmi by se mělo diskutovat v rámci workshopů/ seminářů/ tvořivých dílen. Zároveň by se mělo vyjasnit, co je standardní a nadstandardní péče (nejen v lékařské péči, ale i v hygienických potřebách). Dítě by mělo mít možnost se také dozvědět informace o svém zdravotním stavu a o tom, jak se zdravotní problém bude řešit (ať už půjde o vylomený zub, či krátkozrakost) a na tomto řešení se podílet.

Zdroje

Standardy kvality péče o děti ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče jsou dostupné zde.

Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz  a www.eeagrants.cz