Příspěvky, úhrada péče z brigády, peníze na oblečení, nákupy
Ahoj,
začal jsem si vydělávat na brigádě a ředitelka po mně chce doložit kolik, že prý mi z toho může část strhnout. Je to pravda?
Lukáš
Tvá ředitelka má pravdu. Podle zákona ředitel může dítěti uložit povinnost podílet se finančně na tzv. příspěvku na úhradu péče, pokud dítě má vlastní pravidelný příjem v určité výši (viz níže). Vlastním pravidelným příjmem dítěte může být výplata z déletrvající brigády, sirotčí důchod, přídavek na dítě v případě, že je vyplácen vám a ne domovu i zaplacené výživné, které na vás mohou platit rodiče.
Výši příspěvku na měsíc aktuálně určuje nařízení vlády č. 460/2013 Sb., a to:
- 1 113,- Kč pro děti do 6 let;
- 1 503,- Kč pro děti od 6 do 15 let a
- 1 742,- Kč pro děti starší 15 let a mladé dospělé.
Pokud jsi už dospělý, tak výši příspěvku může ještě ovlivnit to, jestli je domovu, v němž žiješ, na Tebe vyplácen přídavek na dítě. Pokud je přídavek vyplácen přímo Tobě, zvyšuje se stanovená výše příspěvku o 30% - činí tedy 2 265,- Kč.
Pokud budeš mít další pravidelné příjmy (např. výplata z dlouhodobé brigády), bude muset ředitelka vždy sledovat jejich výši a platit budeš jen v případě, že Tvoje pravidelné příjmy budou vyšší než polovina stanovené výše příspěvku. To znamená, že uvedená čísla vydělíš dvěma a získáš částku, která tvoří hranici pro to, abys musel vůbec něco platit.
Pro výši vaší spoluúčasti na příspěvku navíc existuje omezení – odvádět domovu ze svých pravidelných příjmů budete muset pouze to, co převyšuje takto stanovenou polovinu. Částka určená ředitelem nikdy nesmí být vyšší, než nařízením upravená výše příspěvku.
Určitě je důležité vědět, že ředitel by vám povinnost podílet se na úhradě příspěvku uložit rozhodnutím, proti kterému se můžeš do 15 dnů odvolat.
Pokud bys měl pocit, že si Tvoje ředitelka nepočíná správně, můžeš se obrátit na ombudsmanku, a to prostřednictvím zvláštní e-mailové adresy, určené speciálně pro děti: deti@ochrance.cz, anebo jí můžeš zavolat na telefonní číslo: 542 542 888. Více informací o tom, jak ombudsmanka postupuje a v čem Ti může pomoci nalezneš zde: http://deti.ochrance.cz/ .
za tým právní poradny,
Anička a Kamča
Ahoj,
v našem dětském domově nám udělují čárky za naše pochybení, např. pokud nemáme uklizený pokoj, nebo se nepřezujeme, a podle toho nám pak přidělují kapesné. Je to takhle v pořádku?
Bětka
Odpověď na Tvou otázku je trochu komplikovanější, protože zákon tu není zcela jasný a je jej potřeba vyložit především s ohledem na základní principy, které by vychovatelé a ředitel měli v přístupu k vám respektovat. Výše kapesného je určena nařízením vlády (konkrétně se jedná o nařízení č. 460/2013 Sb. a můžeš si ho najít zde, kdybys chtěla: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/ ). Konkrétně je výše kapesného tedy stanovena takto:
- 40 až 60 Kč, jde-li o dítě do 6 let věku;
- 120 až 180 Kč, jde-li o dítě od 6 do 10 let věku;
- 200 až 300 Kč, jde-li o dítě od 10 do 15 let věku;
- 300 až 450 Kč, jde-li o dítě od 15 let nebo dospělého, který ještě v domově zůstává na smlouvu.
Zákon k tomu uvádí, že „kapesné se rozlišuje v jednotlivých případech podle výchovných hledisek stanovených vnitřním řádem zařízení“. Důležité je tedy rozumět tomu, co jsou to „výchovná hlediska“.
A tu se tak trochu dostáváme k tomu „čárkovacímu systému“. Podobné čárkovací a bodovací systémy jsou dlouhodobě kritizovány, především ze strany ombudsmanky, která ve své zprávě z roku 2011 uvedla, že řada domovů užívá bodovací systém v různých podobách, přičemž „bodovací systém však může také představovat absolutně nefunkční soustavu zpodobněných norem či může fungovat jako zástěrka (schovávání se za body) osob přímo pečujících o dítě. V případě déle trvajícího problémového chování dítěte je dokonce kontraproduktivní, protože sám o sobě neřeší příčinu, ale následek chování dětí. Spíše nejsem příznivcem bodového systému, neboť sama hodnota výchovy leží v oblastech vztahových a sociálního učení vůbec.“
Výchovná hlediska, o kterých hovoří zákon, by tedy neměla vycházet z počtu čárek, ale především z vašeho věku a vašich potřeb. Cílem kapesného je vás především naučit hospodařit s penězi a tak by s ním mělo být také zacházeno. V případě, že nebude plnit své povinnosti, může Vám ředitel snížit kapesné jako formu opatření ve výchově. Jeho ukládání však má svá přesná pravidla, o kterých si můžeš přečíst v jiné části poradny.
Ze zákona tedy výslovně nevyplývá nepřípustnost „čárkování“ a odvozování výše kapesného na jeho základě, výkladem ji ale lze dovodit. Pokud bys chtěla toto téma ve vašem domově otevřít, možná by Ti s tím mohla pomoci právě ombudsmanka, na kterou se můžeš obrátit prostřednictvím zvláštní e-mailové adresy, určené speciálně pro děti: deti@ochrance.cz, anebo jí můžeš zavolat na telefonní číslo: 542 542 888. Více informací o tom, jak ombudsmanka postupuje a v čem Ti může pomoci nalezneš zde: http://deti.ochrance.cz/ .
Za tým právní poradny,
Štve mě to, že pokaždé musím ze školy utíkat do domova, abych náhodou nepřišel pozdě a neměl průšvih u tety. Vždyť mám jenom chuť být se svými kámoši, nic hrozného se neděje. Prý ale není možné, aby oni nevěděli, kde jsem. Kdybych tak mohl tetě zavolat a říct ji, že prostě zůstanu o hodinu déle. Ale takhle to v našem děcáku nechodí. Co je úplně nejhorší je to, že ani jeden rok jsem nejel na konci školního roku na výlet se školou, prý nejsou peníze. No jo, ale jak to, že pokaždé všichni z děcáku chodíme do děcáckých táborů? Místo toho bych rád s kámoši ze třídy strávil týden někde mimo školy, ať nejsem pořád s dětma z děcáku.
Marek
Dobrý den Marku,
obecně by dítěti z dětského domova měl být umožněn co nejširší styk s venkovním světem a s dětmi, které žijí v rodinách. Důležité taky je, že ke každému rozhodování, které se vás týká, máte právo se vyjádřit a váš názor musí být brán v potaz; ředitel Dětského domova by tedy měl zohlednit to, že si přejete jet na tábor s kamarády ze třídy a ne s dětmi z dětských domovů. Důležité také je, že děti starší 7 let mají právo na samostatné vycházky. Ty sice podléhají svolení tety, ale zakázat by je měla jen ze závažných důvodů (například nesplnění některé povinnosti), a zcela jistě ne na delší dobu. Podle Veřejného ochránce práv by tak děti měly mít právo na samostatnou vycházku v zásadě denně. Lze chápat, že se tety o vás tety bojí, zkuste se tedy nejprve domluvit; například den předem s tetou vždy domluvit, že přijedete ze školy o hodinu později a hodinu skutečně dodržet.
Pokud se však domluvit nelze, můžete si i stěžovat. Více o tom, jak a kam podat stížnost naleznete zde. Druhou možností je kontaktovat Veřejnou ochránkyni práv, která vám poradí, jak postupovat, může váš případ přímo vyšetřit, případně poslat do vašeho domova právníky, kteří řediteli vysvětlí, jak s ohledem na vaše práva postupovat. Ochránkyně má specializovanou webovou stránku i mail pro děti (http://deti.ochrance.cz/, deti@ochrance.cz), kontaktovat ji můžete i na telefonu +420 542 542 888.
S pozdravem za tým poradny,
Šárka
Vteřina poté doporučuje, aby byly návštěvy dětem umožněny kdykoliv. Kontakt by neměl podléhat sankcím (a směřovat na rodiče, nebo dítě), administrativní procedura by měla být přizpůsobena schopnostem rodiče, případně by mu měla být poskytnuta podpora, administrativa nutná k uskutečnění kontaktu by neměla kontakt ztěžovat či zabraňovat mu a měla by primárně směřovat k podpoře kontaktu.
Umisťování sourozenců do jednoho zařízení společně, a v rámci zařízení do stejných skupin, musí být prioritou. Nejsilnějším argumentem pro zamezení těchto negativních jevů je skutečnost, že by se stát neměl podílet (a tím pádem podněcovat) na dalším rozvracení už tak poškozené rodiny a vztahů uvnitř ní.
Vteřina poté doporučuje, aby se děti účastnily co nejvíce aktivit s dětmi z běžného sociálního prostředí nikoli pouze s dětmi z dětských domovů.
Odkud pramení právo na vycházky?
Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy toto právo zakotvuje v § 20 odst. 1, písm. p). Podle Veřejného ochránce práv by potom toto právo mělo být omezeno jen v konkrétně odůvodněných případech, a zásadně by měla vycházka být umožněna každodenně.
Zpráva ze systematických návštěv školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, 2012, strana 83. Dostupné z http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/2012/2012_skolska-zarizeni.pdf
Na jaké kapesné mám nárok?
Výše kapesného je stanovena nařízením vlády na kalendářní měsíc. Je určeno podle věku dítěte na:
Kapesné bývá používáno spíše jako nástroj trestu, než odměny. V rámci trestů se objevuje strhávání kapesného i nad rámec 1/3 jeho celkové výše. Není jasné, na co je kapesné určeno a na co určeno není (zapomeneme-li na omamné látky). Celková částka kapesného stanovená zákonem je velmi nízká.
Vteřina poté doporučuje
Kde je upravena výše kapesného?
1. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních
2. Nařízení č. 460/2013 Sb., o stanovení částky příspěvku na úhradu péče, částky kapesného, hodnoty osobních darů a hodnoty věcné pomoci nebo peněžitého příspěvku dítěti ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy.
V domově nám dávají hygienické potřeby jen ty nejlevnější, co jsou. To se mi vůbec nelíbí, protože my s holkama potřebujeme lepší a dražší hygienické potřeby, když máme měsíčky. V domově nám dají ale pouze ty nejlevnější vložky a dřív jsme ani neměli možnost si vzít tampony.
Šárka
Dobrý den Šárko,
podle zákona o výkonu ústavní výchovy vám mají být poskytnuty „základní hygienické potřeby“, existují ale různé výklady (např. potřeby na holení, tužidla, parfém, líčení jsou pojaty v některých zařízeních jako nadstandartní položka, kterou si děti musí hradit z vlastních peněz tj. kapesného). Zákon ale neříká, kolik prostředků by mělo vedení dětského domova dávat na hygienické potřeby či oblečení. Ze zákona je ale jasné, že máte právo na „plné přímé zaopatření“, kam kromě stravy a ubytování určitě spadá i ošacení či poskytnutí hygienických potřeb.
Stanovení podrobností, tedy částky vyhrazené na hygienické pomůcky už ponechává k úpravě vnitřnímu řádu Vašeho domova. Není tedy snadné říci, jakou částku ředitel musí a nemusí poskytnout. Je však nutné vzít v potaz existenci přídavků na dítě, které dětský domov dostává a které musí použít na zajištění Vašich potřeb (ty se podle věku pohybují mezi 500 – 700 Kč za měsíc). Zároveň každé dítě má právo na respektování své lidské důstojnosti, a tak nelze odůvodňovat finančními možnostmi domova to, že dívky dostávají jen nejlevnější vložky a nemůžou si vybrat značku či typ hygienických potřeb.
Důležité je, že v případě, že nesouhlasíte s obsahem vnitřního řádu (do kterého máte právo po žádosti nahlédnout), máte možnost se na ředitele dětského domova obrátit se stížností, případně žádostí o změnu vnitřního řádu.
Více o tom, jak podat stížnost.
S pozdravem za tým poradny,
Kamila
Funguje nejasný mechanismus stanovení částky na ošacení. Dítě často neví, jakou částkou pracovník zařízení určenou na jeho ošacení disponuje. Při přemístění si dítě s sebou bere domácí a školní oblečení, zpravidla jen ty nejnutnější kusy. Také často neexistují kritéria pro to, kdy se nakupuje nové oblečení. To občas vede např. k tomu, že dítě, chce-li něco nového, musí prokázat „nepoužitelnost“ svého starého oblečení a v extrémních případech své vlastní oblečení i vědomě ničí. Obecně se dá mluvit o tom, že chybí informovanost dětí, na co mají nárok.
Vteřina poté doporučuje vyjasnit příliš obecné znění zákona, respektive jeho část zabývající se základními hygienickými potřebami. Taktéž doporučujeme podporu samostatnosti dítěte v nakládání s finančními prostředky, podporu skutečných hygienických potřeb dítěte a podporu přímého zaopatření (oblečení, majetek). Doporučujeme vytvoření mechanismů, které nepodporují destruktivní vztah k osobním věcem.
Kde je stanovena povinnost uhradit dítěti v dětském domově hygienické potřeby?
Co spadá pod plné přímé zaopatření, definuje § 2 odst. 7 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních. Zákony můžu najít například zde.
Právo na zohlednění vašeho názoru zakotvuje stejný zákon v § 20 odst. 1, písm. j). Váš názor musí vedení domova brát v potaz a zohledňován při rozhodování o opatřeních, která se vás týkají.
Můj brácha byl také v děcáku. Při fotbalu si vyrazil přední zub. Jeho náhrada stála 1200 Kč. Ředitelka domova mu to odmítla zaplatit s tím, že náhrada vyraženého zubu není povinné zdravotní ošetření. Nijak nebrala to, že se ostatní děti bráchovi ve škole smějou, jednak že je z děcáku a ještě, že je bez zubu. Naštěstí už jsem si něco vydělával, tak jsem mu zub zaplatil, ale bylo to pro mě opravdu hodně peněz. Bylo u nás taky běžné, že děti, které potřebovaly brýle, dostaly ty úplně nejlevnější. Obzvláště pro holky v pubertě bylo strašný nosit fakt nemoderní brýle. Hodně se styděly. Jedné holce, když prosila o lepší brýle, že se jí budou ve škole smát, vychovatelka řekla: „Chceš lepší brýle, zavolej si domů, ať ti je zaplatí.” Zdálo se mi to dost krutý.
Luboš
Dobrý den Luboši,
dětský domov má povinnost dítěti, které si vyrazilo zub, zaplatit jeho náhradu. Dětem v dětském domově je poskytováno „plné přímé zaopatření“, což je mimo jiné i úhrada nákladů na zdravotní služby, léčiva a zdravotnické prostředky, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Jedinou výjimkou je zdravotní péče nehrazená pojišťovnou, která byla vyžádána zákonnými zástupci (rodiči), takovou péči musí zaplatit sami rodiče. Tedy, když náhradu zubu vašemu bratrovi nezaplatí pojišťovna, musí ji uhradit dětský domov.
Navíc je možné, že korunku na zubu mohla zaplatit pojišťovna a vše bylo pouze otázkou domluvy se zubařem, že náhradu zubu nechá vyhotovit. Zjistili jsme, že pojišťovna hradí i dentální slitiny, které se používají u rekonstrukce klinické korunky zubů u dětí do 15 let. Při řešení podobné situace můžete zavolat do call centra vaší zdravotní pojišťovny (která to je poznáte z kartičky pojištěnce) a zeptat se, jestli tuto péči skutečně neproplácí.
Do plného přímého zaopatření patří i nákup brýlí. Je pravda, že není možné chtít po dětském domově, aby koupil ty nejdražší a nejmodernější brýle, které existují. Nemůže ale dětem pořídit pouze ty nejlevnější, které jsou k dostání s tím, že jestli chtějí dražší, ať jim je koupí rodiče.
Na výběru brýlí se musí podílet i dítě, kterému se brýle kupují, a mělo by mít možnost si rozhodnout o této záležitosti samo. Lze se dohodnout například na tom, že se pořídí dražší brýle a nějakou dobu se počká s nákupem oblečení. Dětský domov pro nákup brýlí může použít prostředky určené pro ošacení dítěte z přídavku na dítě, které dětský domov dostává a které musí použít na zajištění Vašich potřeb (ty se podle věku pohybují mezi 500 – 700 Kč za měsíc). Zároveň každé dítě má právo na respektování své lidské důstojnosti, a tak odmítnutí zakoupení hezčích brýlí nelze odůvodňovat finančními možnostmi domova. V tomto případě je tedy řešením domluva a hledání přiměřeného kompromisu. V případě, že se vám domluvit s vedením vašeho domova nepodaří, můžete o celé věci napsat veřejné ochránkyni práv nebo napsat stížnost.
Kde stanoví povinnost zaplatit dítěti v dětském domově zdravotní péči zákon?
Co spadá pod plné přímé zaopatření, definuje § 2 odst. 7 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních. Zákony můžu najít například zde.
Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz