banner-vilma-klepkova-286.jpg
Autor: Martin Kabát
Úvod > O nás > Členové skupiny > Vilma Klepková

KOORDINÁTORKA VÝJEZDOVÉHO TÝMU

 

Říká se, že si lidé rádi či podvědomě zkreslují dětství. Přemýšlela jsem, jak to bylo u mě. Narodila jsem se do početné rodiny. Dne 1. 10. 1994 jsem po prvé vykoukla na svět svým rodičům a ti si mě jakožto šesté a poslední dítě přivezli domů. Mám čtyři sestry a jednoho bratra.

Jestli mě dětství něco naučilo, tak se rozhodně dá mluvit o komunikaci a vyjednávání. Začátek mého života byl rozjezd se vším všudy. Navštěvovala jsem rozmanité kroužky a především dramatický kroužek, kde se zrodila má láska k divadlu. Cestovala jsem a poznávala rozmanitou kulturu. Náraz do reality byly základní školy. Ano, povšimněte si prosím množného čísla. Prošla jsem prestižními základními školami, ale nikde ani památka k lidskému přístupu a pomocné ruce k vývoji školáka. Po devíti letech studia základních škol jsem se přihlásila na gymnázium s hudebním zaměřením. Dostala jsem se a nastoupila. Po roce jsem ovšem vystoupila. Proč? Ano, částečně můj odchod zavinila puberta a celková nespokojenost, ale především touha dělat cokoliv, co mě baví. Z gymnázia jsem si ponechala báječné přátelé a pár skvělých pedagogů, ke kterým rozhodně má smysl vzhlížet. Ale má cesta pokračovala dál a tak jsem po delší úvaze podala přihlášku na hereckou konzervatoř. Obdržela jsem dopis, že mě s potěšením přijímají. Na konzervatoři jsem již čtvrtým rokem a Bůh suď, jakým jsem já pro ně potěšením. Díky konzervatoři jsem získala nepřeberné množství informací, zážitků, přátel a práce. Začala jsem se věnovat divadlu pro děti, moderování akcí, režii a psaní vlastních textů. V rámci sebepoznávání jsem zjistila, že bych ráda svůj život vedla skrze pomoc lidem. Už od malička jsem měla silné sociální cítění a tušila jsem, že ať už jakýmkoli směrem se dám, vždy to bude spojeno s pomocí druhým lidem.

Lze pomáhat divadlem? Lze. A dokonce velice dobře. Stejně tak jako tělo i duši je nutno poznat a často i léčit. Pomocí divadla a otevírání sobě samému si člověk uvědomuje, kým je a jak by se v určité situaci zachoval.
Do Vteřiny mě přivedl Radovan Laci, což je náš výkonný ředitel. Jsem mu tímto velice zavázána. Vteřina poté se stala mou srdcovou záležitostí. Po prvním výjezdu do dětského domova mi došlo, jak skvělé je pracovat s lidmi, jako jsou právě oni. Ve Vteřině poté mám na starosti divadelní workshopy a různé další pomocné práce. Je úžasné vidět děti, jak s vámi komunikují, tápají, hledají a hlavně hrají! Mám ze své práce upřímnou radost.

Moji sourozenci a má rodina mě celý život plně podporovala, pomáhala a stále naslouchala. Díky nim jsem se stala, kým jsem. Vděčím jim za mnohé životní zkušenosti a dovednosti. Je načase, abych alespoň část své energie, chutě do života a touhy zažít nové věci darovala jiným lidem.

Napiš mi: vilma.vterinapote@gmail.com

Tvůj hlas