banner-andrea-fridmanska-15.jpg
Autor fotografie: Marek Novotný
Úvod > O nás > Členové skupiny > Andrea Šafařík Fridmanská

SPOLUPŘEDSEDKYNĚ 


Vystudovaná socioložka a sociální antropoložka, odborná garantka sociálního podnikání a koordinátorka publicity Programu "Ohrožené děti a mládež" na MPSV. Reprezentuje Vteřinu poté navenek, a vede projekty spolku. 

Vyrůstala jsem úplně v normální rodině...jestli normální znamená s mámou samo-živitelkou, která v průběhu dne vedla stovky řidičů v pozici vedoucí dopravy a po nocích vládla koštěti a smetáku, aby její starší dcera mohla vystudovat v Bratislavě jako herečka a bez otce, který na mámu poslal sociálku s cílem odebrat mě ji. Jako dítě jsem si následky těchto skutečností nevěděla srovnat v hlavě, ale s odstupem času se na to dívám tak, že klidně se můj život mohl ubírat úplně jiným, dramatičtějším směrem.

Dětství jsem prožila velice šťastná, obklopená velkou skupinou přátel, na sídlišti to tak chodí. Člověk se naučí mít vlastní názor a stát si za ním, i když je 20 dětí proti. Ty větší děcka se starají o mladší, naučí je jezdit na kole, skákat ze střechy, lézt po stromech, stavět si bunkre, ale i nést hrdinsky zlomenou ruku, nebo rozbitý nos. A k tomu ještě mít velkou ségru po svém boku, všechno šlo v živote o cosi lépe.

V pubertě jsem si šla sama na sebe a slovo rodina mnohokrát vypadávalo z mého vnímaní ideálního světa. Byť jiná, byť rebelka, nestarat se o to, co si kdo myslí o mém vzhledu, o mých názorech, o mých projevech, zahalit se do černého, nebýt viditelná a prěce nepřehlédnutelná. A paradoxně, výborná na strědní škole, do které jsem tolik chtěla, když jsem měla 13 a tak hrozně z ní chtěla utéct, když jsem měla 14. Řeč je o obchodní akademii. Promovala jsem s vyznamenáním. Asi by mi má povaha, která byla formována mou mámou – snažit se byť dobrá v tom, co začnu, nedovolila, aby tomu bylo jinak. Můj vzdor vůči všemu nalinkovanému se ve velkém projevil hned po ukončení SŠ. Tak nějak se očekávalo, že půjdu na VŠ ekonomickou, „vždyť by byla škoda promarnit takovouto dobrou hlavu“, říkala má máma, ale moje kroky vedli úplně jinde. Vybrala jsem si úplně nesmyslně Strojní fakultu, aby jsem ji nezvládla a mohla nestudovat. A jak se dalo čekat, vyhodili mě po 5 měsících a ja jsem rovnýma nohama padla do pracovního shonu ekonomického světa. Netrvalo dlouho a byla jsem finančně nezávislou mladou ženou, která od života chtěla mnohem víc, hledala sama sebe a potřebovala se trochu nadechnout jiného, jak slovenského vzduchu. Tady začali moje potulky světem, Anglie, Francie, Španělsko.

Cestovat znamená zjistit, že na světě jsou i jiné kultury,které vidí svět z jiné perspektivy, že rodina a přátelé jsou důležití, ale že rodinou můžete nazývat i ty, kteří s vámi nejsou v žádném pokrevním vztahu a že barva pleti či sexuální orientace, je u vytváření přátel absolutně nedůležitá. A při takových potulkách světem, potkáte i lidí, kteří jsou pro vaše další směrování úplně klíčový, bez toho, aby jste si to v danou chvíli mohli uvědomit.

Díky těmto lidem jsem znovu navázala rozhovor s otcem a svým nevlastním bratrem, začala jsem studovat VŠ v Bratislavě, pracovat s lidmi se sociálním znevýhodněním, seniory, sexuálními menšinami, nebo jsem spoluzaložila hudební seskupení amatérských umělců.

Stala se ze mě bytost, která chtěla porozumět těm, kteří to v životě nemají úplně nejlehčí a v případe jestli budou chtít, být možná pro ně tím člověkem, který je trošku postrčí, navede. No a tu jsem, ve Vteřině poté.

Napiš mi: andrea.vterinapote@gmail.com

Tvůj hlas