Název Vteřina poté vychází z příběhu dívky z dětského domova, která čekala v předvečer svých osmnáctých narozenin na pro ni důležitý okamžik, kterým byla vteřina po půlnoci. Až poté mohla domov opustit a žít si svobodně po svém. Její odmítavý a nespokojený postoj k zařízení, ve kterém strávila významný kus svého života, není v ústavní péči mezi dětmi neobvyklý, a proto jsme si zvolili naše jméno tak, abychom měli stále na paměti, proč má naše snaha o změnu systému náhradní péče smysl.
Skupina podporuje koncept sociálního vývoje dítěte v jeho vlastní rodině, případně v rodině náhradní. Ústavní péči vnímáme jako krajní alternativu, kterou by stát měl poskytovat potřebným pouze na dobu přechodnou a ve formě co nejbližší rodinnému prostředí. Podporujeme probíhající transformaci a deinstitucionalizaci systému náhradní péče a doufáme, že v blízké budoucnosti bude vytvořena síť podpůrných služeb potřebných pro efektivitu a udržitelnost nového systému.
Posláním platformy je posílit hlas dítěte a mladého člověka, který si prošel dětským domovem nebo jiným institucionálním zařízením a být jeho prostředníkem v komunikaci s institucemi, které o životě v ústavních zařízeních rozhodují.
V roce 2011 jsme přijali nabídku ke spolupráci od občanského sdružení Vhled - Centrum SÁMOVKA a celý rok 2012 jsme spolu s ním pracovali na projektu „Vzkaz v láhvi“. Prostřednictvím našich osobních výpovědí jsme posílali symbolické vzkazy zpět do systému péče, v němž jsme vyrůstali. Vzkazy byly rovněž určeny laické veřejnosti - všem, kteří byli a jsou ochotni naslouchat. Naše vzkazy mají být současně podnětem i pro ty, kteří se teprve učí své pocity a potřeby pojmenovávat a sdílet – pro děti samotné. Domníváme se, že jejich hlas by měl v systému péče otevřeně zaznívat a měl by být slyšen. Naše skupina prošla v čase vzkazů důležitou proměnou. V květnu 2012 jsme se rozhodli stát se formální skupinou a pomáhat společně i jednotlivě pozitivním změnám, o kterých máme zcela jasné představy.