banner-31seberete-nam-deti-i-to-se-muze-stat-aneb-jak-si-stat-nestoji-za-svymi-zakony-51.jpg
zdroj fotografie: www.dreamstime.com
Úvod > Novinky > „Seberete nám děti? I to se může stát!“ Aneb jak si stát nestojí za svými zákony
Novinky

„Seberete nám děti? I to se může stát!“ Aneb jak si stát nestojí za svými zákony

07. 10. 2013

Policisté, agilní sociální pracovnice a novinář – nezvyklá návštěva nájemníků Litvínovského sídliště po osmé hodině večer. Videozáznam z toho, co mělo představovat standardní terénní šetření koluje po internetu. Budí rozpaky a rozhořčení.

Na začátku byl nejspíš bohulibý záměr sociálních pracovnic. Preventivně si posvítit na takzvaně „problémové rodiny“ v sociálně vyloučené oblasti Litvínovského Janova. Zjistit, zdali jsou rodiče doma u dětí a zdali nejsou pod vlivem alkoholu.

Na samotném myšlence návštěv pracovníků OSPOD v rodinách není nic špatného. Plní účel předcházení závažných sociálně patologických jevů a má oporu v české legislativě.

Litvínovská kauza ale ukazuje přesný případ, jak taková „bohulibá prevence“ může problémy spíše přinášet než empaticky řešit.

Zaprvé sociální pracovnice si vynucují vstup do domácností prostřednictvím městských strážníků. Policie by přitom měla být volána k zásahu jen v nejnutnějších případech, jež namátkové sociální šetření nesplňuje. Sociální pracovnice ani policisté nemají právo vynuceného vstupu do cizích bytů jinak než bez soudního povolení. A zachraňovat životy na publikovaném videu rozhodně nemuseli.

Zadruhé aby toho nebylo málo doprovod sociálce a policii tvořil kameraman, jenž bez souhlasu dotčených rodin návštěvy ve vytipovaných domácnostech natáčel. Sociální pracovnice se dokonce ohání fiktivním zákonem 553/1990, který by měl toto natáčení činit legálním. (Ve skutečnosti se týká Vyhlášky Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu) Po porušení domovních práv a soukromí rodin přichází další nestandartní úkon. Sociální pracovnice žádají rodiče o dechovou zkoušku. Pokud odmítnou, jsou rodiče automaticky považováni za pozitivně testované.

Ani tento požadavek nemá oporu v zákoně.

Nakonec dochází i na zastrašování. Na otázku ženy, zdali jí chtějí sebrat děti, pracovnice arogantně odpovídá: „I to se může stát…“

Členové platformy Vteřina poté věří, že státní orgány by měli svou činností napomáhat k řešení sociálních problémů a ne prohlubovat nedůvěru ke státním institucím, očividným porušováním české legislativy a naprosto necitlivým jednáním. Sociálně slabé rodiny jsou v mnoha ohledech křehké a citlivé na zásahy zvenčí a vpády státních komand rozhodně, nemohou napomoci tomu, aby se dětem v těchto rodinách žilo, jinak než ve strachu. Ale ne z rodičů, či hladu ale státu a lidí, kteří to s nimi myslí dobře.