20. 10. 2014
Od čtyř let žila v dětském domově.
Děti se tam třídily na dvě skupiny.
Kluci na zedníky, holky na cukrářky.
Do dětského domova jsem se dostala ve čtyřech letech. Bylo to kvůli tomu, že táta pil a hrál automaty. Máma se o mě a mé čtyři bratry moc nestarala. Můj jeden bratr se dostal do adoptivní rodiny, a tak ho ani neznám. Já a mí zbylí tři bratři jsme celé dětství vyrůstali v DD. Žila jsem tam dlouhých čtrnáct let a den po mých 18ctinách jsem se přestěhovala do Prahy, kde pracuji v malém pekařství jako prodavačka. Jsem konečně spokojená.
Říkala jsi mi, že máš čtyři sourozence. Bydleli jste ve společném DD?
Já znám osobně jen tři mé bratry. Všichni jsou o pár let starší a všichni jsou vyučení zedníci. Byli totiž se mnou v dětském domově, tam se na nic jiného nedostaneš.
Máme ještě bráchu Lukáše, ale toho adoptovala jakási rodina a nikdo o něm neví. Mělo by mu být devět let. Mrzí mě, že nevím, co s ním je. Ráda bych ho poznala.
Pamatuješ si na něco z doby, kdy jsi žila ještě ve své rodině?
Moc si toho nepamatuji. Bráchové mi říkali, že když byl táta opilý, tak mámu bil.
Měli jsme hezký byt, ale jelikož táta hodně pil a hrál, tak přestal platit elektřinu a vodu. Nakonec jsme byli večer při svíčkách a vodu jsme museli ohřívat na plynové bombě. Potom mě přestěhovali k babičce Anně. Bráchové zůstali u rodičů. Později jsem se dozvěděla, že šli do DD o tři měsíce dřív než já.
Tvůj táta často mámu bil?
Ano, ale ne pořád a ne moc. Prostě jen, když se opil. Hodně se hádali, přitom moje máma byla super. Jezdila nás navštěvovat do DD, a pak jsme i jezdili za ní na prázdniny. To už rodiče bydleli na ubytovně.
Chvíli jsi bydlela u babičky Anny, od které jsi jela přímo do dětského domova.
Ano, žila jsem tam rok. Pamatuji si na den, kdy babička Anna zvedla zvonící telefon, a pak se hned rozbrečela. Ptala jsem se proč pláče. Odpověděla mi, že mě odvezou do dětského domova.
Když jsem byla malá, měla jsem svoji představu o tom, jak vypadá dětský domov. Myslela jsem si, že je to velký sklad, kde spí zlobivé děti. Když jsem přijela poprvé do DD, všichni tři bráchové stáli u studny a já je tehdy vůbec nepoznala.
Celé se to zamotalo…
Hodně tam hrála roli druhá babička (z Karviné). Vím, že neměla ráda mého tátu, tak na něj poslala sociálku. Věděla, že mámu bije.
Když mě umístili do DD, tak se babička z Karviné rozhodla vzít si mě k sobě. Chtěla jsem, aby si babička vzala i mého bráchu Matese, ale protože byl Mates pomalejší, tak ho babička nechtěla. Rozhodla jsem s ním zůstat v dětském domově. Vzpomínám si, že Mates bral v DD různé prášky, aby byl klidnější. Chtěla jsem, aby se mu někdo častěji věnoval, ale v domově bylo hodně dětí a málo tet. Dnes je mu 18 let a neumí ani hodiny.
Říkala jsi, že za vámi občas přijela máma.
Ano, jezdila za námi. Nakonec si vzala k sobě nastálo jednoho bráchu, to už jsme jezdili na všechny prázdniny domů. Táta už tolik nepil a přestal hrát automaty.
Vzali si k sobě jen tvého bráchu a vás ostatní si vzít nechtěli?
Říkali nám, že kdyby si nás vzali všechny, tak by to finančně nezvládali. Přitom ani jeden z nich nepracoval.
Proč nepracovali?
Ještě než jsme se narodili, tak byl táta prý na vojně. Potom dělal v dolech na Karvinsku, ale pak o práci přišel a byl na pracáku, kde je dodnes. Máma nepracovala nikdy.
Na jakou školou jsi šla po základní škole? Pomáhal ti někdo s výběrem anebo ses rozhodla sama?
Chtěla jsem jít na kadeřnici, ale tam mě nevzali. Místo toho mi nabídli učňák: kuchař-číšník nebo cukrařinu. Tak je ze mě cukrářka.
Když jsi končila učiliště, měla jsi možnost dodělat si nástavbu, abys měla maturitu?
Ano, mluvili jsme o tom s tetami. Maturitu jsem chtěla, ale měla jsem na vysvědčení čtyřky, a tak jsem nemohla.
Jak nemohla?
Ředitelka mě na nástavbu nepustila. Prý kvůli těm třem čtyřkám, že bych to nezvládla.
Ale já jsem chtěla mít maturitu! Bylo by super nemít jen výučák. Ale už to nevrátím.
Myslíš, že je škola důležitá pro život a dobrou práci?
Škola je důležitá, ale asi pro nějakou vyšší pozici..
Můžeš se mi ještě v krátkosti zmínit o tvých bratrech, jak oni žijí a co malý Mates?
Mates teď dělá dvouletý obor, který je určen pro tyhle děti a je stále v dětském domově.
Petr je vyučený zedník a žije s tátou v azylovém domě. Oba dva nepracují. Mně to nabízel táta taky, ale já raději šla do Prahy, abych mohla pracovat a normálně žít.
Marka vyhodili z DD, ale ještě si stihl dodělat učiliště, je taky zedník.
Proč Marka vyhodili z dětského domova?
V 18 letech podepsal smlouvu, ve které bylo napsáno, že nesmí vybírat žádné peníze z karty, na kterou mu chodili příspěvky z nadačního fondu Klausových. Marek to ale porušil, vybral peníze a koupil si Playstation za 3000,-. V domově to zjistili a okamžitě ho vyhodili.
Jinak měl ještě nějaké problémy?
Ne, neměl. Předtím než ho vyhodili, tam bydlel jedenáct let.
Tvůj brácha tehdy studoval učiliště, které musel kvůli vyhazovu z děcáku přerušit.
Ano, pak šel k rodičům, u kterých si naštěstí školu dodělal. Musel navíc změnit školu, kvůli tomu stěhování.
Co si o tom myslíš ty, jeho sestra? Myslíš, že domov to vyřešil správně, že tvého bratra po jedenácti letech bezproblémového bydlení vyhodili, kvůli takové "klukovině"?
Myslím si, že ho tam mohli nechat, aby si dokončil ten poslední rok školy. Navíc mu mohli říct, že ty peníze než dokončí školu, tak vrátí na účet. Našetří z brigády, kterou tehdy měl.
Nemyslím si, že rozhodli správně. Naštěstí to brácha zvládl a školu dokončil.
Vraťme se k tobě. Co jsi dělala po tom, když jsi dostala do ruky vysvědčení a výuční list? Měla jsi už dopředu zjištěné, kde budeš žít a jak budeš pracovat? Pomáhali ti "tety"?
Ano, to kde budu bydlet a pracovat, jsme řešili s tetami asi půl roku předem. Byla jsem v Praze na pohovoru na bydlení, takže jsem věděla, kam půjdu, až skončím v dětském domově.
Co to bylo za pohovor na bydlení?
Byl to Dům na půli cesty. Je to velká pomoc pro děti, které odcházejí z ústavů a nemají kam jít. Musela jsem u nich zvládnout různé schůzky, než mě přijali pod střechu. Klasická praxe je, že ti nabídnou bydlení na rok, když dodržuješ jejich podmínky. Já všechny podmínky splnila a práci jsem měla domluvenou.
Hodně mi pomohly peníze do začátku. Dostala jsem od dětského domova 15 tisíc, od Nadačního fondu Klausových 10 tisíc a od Srdce na dlani 10 tisíc. Zaplatila jsem si tři nájmy dopředu a výbavu do začátku samostatného bydlení.
Život po dětském domově…
Začala jsem pracovat v malém pekařství a po roce bydlení v domě na půl cesty jsem si našla své bydlení. Chtěla bych si do budoucna najít práci jako cukrářka, když už jsem tím vyučena, tak ať to k něčemu je a navíc mě to baví.
Chtěla bych poděkovat všem lidem a nadacím, že mě podporovali a věřili, že to v Praze zvládnu.
Alex Chludilová
